Obloha plná havranů (2009)
Jeden den ze života národa aneb 15. březen 1939 v české historii a literatuře. Pořad připravila Marie Valtrová. Režie Hana Kofránková.
Natočeno 2009. Premiéra 15. 3. 2009 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.).
Lit.: anonym: Obloha plná havranů. In web ČRo, březen 2009 (anotace). – Cit.: Patnáctý březen 1939 se do dějin českého národa nesmazatelně zapsal jako den, kdy se na základě výnosu říšského kancléře Adolfa Hitlera z Československé republiky stal protektorát Čechy a Morava. Čtyřiadvacet hodin ze života národa nelze však vytrhnout z kontextu událostí, které tomuto dni předcházely (mnichovská dohoda, postupné oklešťování svobody českých občanů v pohraničí, odtržení Slovenska, boj československých vojáků u Frýdku-Místku, audience prezidenta Emila Háchy a ministra zahraničí Chvalkovského v Říšském sněmu) a které bezprostředně po příjezdu německých vojsk následovaly.
Ve čtyři hodiny ráno podlehl prezident Hácha výhrůžkám Hermanna Göringa, že bude Praha bombardována, a podepsal prohlášení, podle něhož se to, co zbylo po mnichovském diktátu z českých zemí, dostává pod „ochranu“ Německa. Už o půl hodiny později zazněla znělka vysílání Československého rozhlasu, po níž byl přečten rozkaz generála Syrového, který nařizoval, aby německé armádě nekladly posádky žádný odpor. Od šesté hodiny ranní, kdy oficiálně vstoupila německá vojska na území republiky, začal rozhlas v pravidelných intervalech vysílat výzvu prezidenta Háchy, aby občané zachovali klid. Atmosféru ponížení a strachu umocňovala ještě sněhová vánice, která zahalila obyvatelstvo do bílé tmy. Milena Jesenská ve svém fejetonu pro Přítomnost to vystihla slovy: „Nikdy jsem neslyšela tolik lidí mlčet.“
Rozhlasový pořad Obloha plná havranů s podtitulem Jeden den ze života národa aneb 15. březen 1939 v české historii a literatuře odvysílá Vltava v rámci Schůzek s literaturou. Kompozice z děl prozaiků, básníků, politiků a historiků – Mileny Jesenské, Jiřího Weisse, Olgy Scheinpflugové, Jiřího Ortena, Adolfa Branalda nebo Jaroslava Seiferta – sleduje takřka hodinu za hodinou události tohoto dne, v němž sehrál mimořádnou úlohu Československý rozhlas. Zatímco Miloslav Disman připomíná autentické prožitky rozhlasových pracovníků, vzpomínky Jiřiny Zábranové, Věroslava Mertla a dalších svědčí o tom, jakým způsobem působili tehdejší pedagogové na studenty a žáky. Ponížení, které naše společnost 15. března 1939 prožívala, zůstalo trvale uchováno v srdcích i myslích mnoha pamětníků. Stejně jako hrdost na to, že si v této situaci dokázali uchovat obyčejnou lidskou důstojnost.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku