Josef Smrkovský: rebel, nebo revolucionář? (2018)

Josef Smrkovský se narodil v roce 1911. Vyučil se pekařem a v roce 1929 vstoupil do Komsomolu a o čtyři roky později do Komunistické strany Československa. Za protektorátu se zapojil do komunistického odboje a na konci války stál v čele posledního ilegálního ústředního výboru KSČ. Právě díky tomu se stal místopředsedou povstalecké České národní rady.

O dvacet let později – v rámci Smrkovského postupného návratu do vysokých politických funkcí – byla Československým rozhlasem natočena jednak obsáhlá diskuze mezi historiky a přímými účastníky povstání (vedle Smrkovského se jí zúčastnil např. Evžen Erban), kromě toho pak ještě samostatné Smrkovského vzpomínky.

Části z těchto nahrávek pak byly téhož roku použity do několika rozhlasových pořadů. Vybrali jsme z těchto dochovaných snímků dvě ukázky: jedna velmi ilustrativně prezentuje Smrkovského politické názory, druhá dokumentuje, jak a proč došlo k odmítnutí americké pomoci povstalecké Praze.

Nejstarší dochovaný záznam hlasu Josefa Smrkovského ovšem pochází přímo z května 1945. Už 10. května tehdy na kbelském letišti vítal část československé vlády, která přiletěla do Prahy z Košic. I z tohoto záznamu jsme zařadili krátkou ukázku.

Mocenský vzestup

Smrkovský pak mocensky stoupal (výrazně se ve funkci zástupce velitele Lidových milicí podílel i na únorovém puči), ale v roce 1951 byl, jako náměstek ministra zemědělství, zatčen, mučen a v jednom z vykonstruovaných procesů odsouzen na 15 let. Propuštěn byl v roce 1955 a poté, co pracoval řadu let jako předseda JZD, byl v roce 1963 rehabilitován.

Poté se začal postupně vracet do vysoké politiky a v roce 1967 se stal ministrem lesního a vodního hospodářství. Patřil tehdy k hlavním reformátorům v komunistické straně a po výměně Antonína Novotného za Alexandra Dubčeka na přelomu let 1967/1968 byl jedním z těch, kteří se snažili veřejnost přesvědčit, že nejde o pouhou palácovou kosmetickou změnu. Z tohoto období jsme vybrali nahrávku ze samotného počátku února 1968 (záznam se dochoval pouze v monitoringu rozhlasové stanice Svobodná Evropa).

V dubnu téhož roku dosahuje Smrkovského politická kariéra vrcholu. Je zvolen předsedou Národního shromáždění (tehdejšího parlamentu) a další ukázka pochází z jeho nástupního projevu, ze kterého jsme vybrali alespoň nejzásadnější pasáž.

Smrkovského rok 1968

Z řady dochovaných nahrávek z emočně vypjatých měsíců roku 1968 jsme vybrali improvizované vystoupení na spontánním mítinku občanů na Staroměstském náměstí po návratu z jednání se sovětskou delegací v Čierné.

V prvních hodinách sovětské okupace byl Smrkovský – spolu s pěti dalšími vysokými stranickými a státními představiteli – unesen do Sovětského svazu. Těsně před zatčením však po telefonu krátce odpovídal na dotazy Československého rozhlasu, také tuto nahrávku jsme do našeho pořadu zařadili.

V Moskvě naši představitelé (doplnění ještě prezidentem Svobodou a jeho delegací) nakonec kapitulovali, podepsali potupný moskevský protokol, který legalizoval okupaci a znamenal konec reforem, jakkoliv to nebylo patrné hned. Po návratu pronesli vůdčí činitelé uklidňující projevy, ten Smrkovského byl jediný, který sovětskému vůdci Brežněvovi vadil – vybrali jsme z něj dvě klíčové ukázky.

Mocenský pád

Následující měsíce předznamenaly Smrkovského mocenský pád, byť on sám vystupoval někdy až nemístně optimisticky – z tohoto období jsme vybrali nahrávku ze září 1968. Na přelomu let 1968/1969 je díky obratnému postupu Gustáva Husáka deroucímu se k moci zbaven funkce předsedy parlamentu a začíná jeho politický sestup.

Poslední nahrávka Smrkovského politického vystoupení pochází ze západočeských Ejpovic. Sumarizuje zde politiku roku 1968 a prvních měsíců roku následujícího – nahrávka pochází z poloviny března 1969. Z delšího dochovaného záznamu jsme vybrali alespoň důležitou ukázku.

Jistou kuriozitou v archivu Českého rozhlasu je pak nahrávka z července 1969, a to z Libereckých výstavních trhů, které Smrkovský navštívil společně se svou ženou. Dochovaná nesestříhaná nahrávka tehdy už nebyla odvysílána, krátkou ukázku jsme zařadili jako poslední záznam Smrkovského hlasu v rozhlasovém archivu.

V průběhu roku 1969 byl Smrkovský postupně zbaven všech zbývajících funkcí a na počátku roku 1970 vyloučen z komunistické strany. Zemřel v roce 1974.