Portréty – Ho Či Min (2019)

Aby mu nakonec říkal Ho Či Min – „ten, který je osvícený“, „ten, který osvěcuje“ nebo také „ten, který vidí“.

Když listujete Rudým právem ze září 1945, jsou zprávy ze světa plné informací o skončené válce, o vítězství Rudé armády nebo o tom, že Terst se stane součástí Jugoslávie.

Mimo pozornost domácího tisku zůstala událost z druhého konce světa: 2. září 1945 byla vyhlášena nezávislost Vietnamu. Země byla do té doby součástí koloniální francouzské Indočíny a muž, který její nezávislost vyhlásil, vejde do dějin pod jménem Ho Či Min. Cesta ke skutečné samostatnosti země ale byla ještě dlouhá a sám Ho Či Min se jejího završení nedožil.

Ho Či Min se narodil roku 1890 v rodině venkovského učitele v hornaté provincii Nghe An. Vzdělání získal na Národní koleji v Hue a než v jednadvaceti letech odplul na lodi jako kuchařský pomocník do Evropy, vyučoval francouzštinu a vietnamštinu. Mimo vlast pobýval následující tři desetiletí, během kterých žil v USA, Velké Británii, Číně a dalších zemích.

Námět na seriál

Klíčový pro něj byl pobyt ve Francii (kde se zapojil do komunistického a osvobozeneckého hnutí) a v Sovětském svazu v letech 1923 až 1924, kde se stal skutečným asijským vůdcem mezinárodního formátu. Historikové si dodnes nejsou jisti, zda byl Ho Či Min přesvědčeným zastáncem marxismu-leninismu, či zda tuto ideologii jen využil při boji za nezávislost.

Doma totiž vystupoval jako obhájce svobod všech náboženství i národnostních menšin, ctil asijské tradice a dokonce hájil roli vietnamské buržoazie v celonárodním úsilí o dosažení nezávislosti. V socialistickém Vietnamu nikdy nedošlo k politickým monstrprocesům nebo brutálnímu komunistickému teroru pod praporem třídního boje, jakkoli i zde mělo budování socialismu své oběti.

Po Ho Či Minově vyhlášení nezávislosti na Francii vypukla válka v Indočíně. Francie se Vietnamu nechtěla vzdát, nakonec ale bývalá koloniální velmoc utrpěla porážku a Ženevská konference v roce 1954 rozdělila Vietnam podle 17. rovnoběžky na dva státy. Boje pokračovaly mezi severovietnamským komunistickým Viet Minhem a jihovietnamským proamerickým režimem, na jihu se do nich zapojili partyzáni komunistického Viet congu. Spojené státy stupňovaly podporu Jižnímu Vietnamu a v srpnu 1964 vstoupily do války. Vojenské zapojení USA skončilo až v lednu 1973 podepsáním dohody o příměří a stažení jednotek z Vietnamu. To už byl Ho Či Min po smrti – zemřel 2. září 1969.

„Mluvit o životě Ho Či Mina znamená hovořit o celých moderních dějinách Vietnamu. Je to námět na seriál,“ říká historik Jan Adamec, který se chce proto v pořadu Portréty soustředit jen na období od září 1945, kdy byla vyhlášena vietnamská nezávislost, do konce války za nezávislost v roce 1954.