Panáčkův průvodce – Dva ztroskotanci v zimní noci

Přidal: Premek |

Leden 11, 2020

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas)

Když si překladatel a režisér Josef Schwarz – Červinka vybral z knihy Williama Faulknera Collected Stories (1934) povídku Pennsylvania Station, aby ji zčeštil a pro rozhlas zdramatizoval, nutno říci, že udělal dobře. Obraz ze života malých lidí uprostřed hospodářské krize byl v šedesátých letech dramaturgicky “průchozí” a navíc obsahoval dvě výtečné role pro dva skvělé herce. Obojí Červinka obstaral – už jako režisér.

Dramatizace Danny je hodnej chlapec (1970) vypráví příběh mladého muže jménem Danny, kterému se prostě lepí smůla na paty. Tak to aspoň vidí jeho strýc, starý muž, kterého potkal osud bezdomovce a který Dannyho příběh vypráví svému náhodnému spolu(ne)nocležníku, mladíkovi beze jména. Oba jsou na smrt prokřehlí a potřebují se někde vyspat. Zkusí to tedy na pennsylvánském nádraží. Spát však lze jen těžko, a tak se čas krátí vyprávěním…

Zatímco stařík v soustředěném a precizním podání Vladimíra Šmerala vidí Dannyho jako čestného mladíka a skvělého synovce, mladíkovi vyvstává z poslechu celé historie obraz bezskrupulózního gangstera, který je schopen – když mu teče do bot – ukrást vlastní matce naspořené peníze na prvotřídní rakev. Tento svůj poznatek však nedokáže zprostředkovat vlastnímu vypravěči příběhu, který žije v iluzi o dokonalém příbuzném.

Petr Haničinec v roli mladého bezdomovce je Šmeralovi poctivým partnerem. Jak píše ve svém článku na Panáčku A kdo je tady flákač? publicista Martin Čípek, jeho “hlas je pevný, robustní, zpočátku mírně navztekaný a bručivý (…), kreslí svého primitivního mladíka jasným, konkrétním způsobem – jednoduché věty modeluje v přímočarých kadencích, bez pauz a nádechů, tak, jak přijdou na jazyk. Od počáteční lhostejnosti, charakterizované nenuceným, ledabylým postojem, přes pobavený, ironizující posměch se Haničincův hlas mění v rozčilený, naléhavý, neoblomný. Haničinec tu naprosto přesně vystihl moment, kdy se z tak trochu nedobrovolného posluchače stává zúčastněným aktérem vyprávění.”

Ve vyprávěných sekvencích účinkují Jan Schánilec jako Danny, Ivo Gübel jako vždy precizní podnikatel v pohřebnictví pan Pinckski a především Jaroslava Drmlová v postavě Dannyho matky. Okamžik, v němž pochopí, že ji syn připravil i o poslední možnost získat aspoň ve smrti důstojnost a podvodně vylákal na panu Pinckskim veškeré úspory na rakev, patří k vrcholným místům hry.

Režijní přístup Josefa Červinky popsal Martin Čípek také výstižně: “Všechny zvuky (ruch ulice, brždění, výkřiky) včetně hlasu řidiče i postižené ženy znějí zdálky, jaksi mimochodem, a prolínají se s asociativně řetězeným proudem myšlenek starce. Schází tu také bližší konkretizace prostoru. Posluchač jen tuší, že hra se odehrává na jedné z rušných manhattanských ulic; ostatně Červinka využívá naprosté minimum akustických vjemů, aby tento dojem potvrdil. Stejně tak je tomu ve flashbacích, které mají charakter až snového vyprávění, jak dokazují pomalé, unavené hlasy zúčastněných osob.”

Textově, herecky i režijně je tento příběh prvotřídní ukázkou rozhlasové dramatické tvorby konce šedesátých let. Je záhadou, proč se tato inscenace tak dlouho neobjevila v rozhlasovém vysílání.

Dovětek: Jsme rádi, že se v červnu 2020 hra opět objevila v rozhlasovém éteru, a to zásluhou dramaturgyně Renaty Venclové a vltavského cyklu Hra pro pamětníky.

Historie rozhlasových her