Minetti – Portrét umělce jako starého muže (2002)

Přidal: Přemek |

Srpen 17, 2005

Thomas Bernhard. Rozhlasová verze divadelní hry rakouského dramatika. Přeložil Josef Balvín. Rozhlasová úprava a režie Josef Henke. Dramaturg Pavel Minks.

Osoby a obsazení: Minetti, herec + hlas (Otomar Krejča), dáma (Antonie Hegerlíková), dívka (Anna Suchánková), hotelový vrátný (Soběslav Sejk), hotelový sluha (Miroslav Masopust), muž se psí maskou (Jiří Klem), lilipután + maškara + harmonika (Petr Šplíchal), opilec + maškara (Josef Plechatý), starý kulhající muž (Josef Henke), maškara + dívčin přítel (Viktor Dvořák), maškary (Dana Verzichová, David Švehlík, Aleš Pospíšil, Jaroslav Slánský, Jana Stryková, Vladimír Senič a Jiří Litoš) a hlášení (Světlana Lavičková).

Natočeno 2002. Premiéra 21. 5. 2002 (Vltava 21:30 – 22:37 h.; 67 min). Repríza 11. 2. 2017 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.); 23. 11. 2021 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) ke 100. výročí narození O. Krejči v cyklu Večerní drama.

Pozn.: Silvestrovský večer v hotelové hale v Ostende. Oslavy konce roku začínají, lidé se baví. Jen starý herec čeká na domluvenou schůzku s ředitelem tamního divadla, aby mohl naposledy vystoupit v roli krále Leara. Otomar Krejča jako Minetti v rozhlasové verzi slavné rakouské divadelní hry. (anotace)

Minks, Pavel: Otomar Krejča jako Minetti. In Týdeník Rozhlas 21/2002, 13. 5. 2002 (anotace). – Cit.: Málokterý evropský autor způsobil v posledních třiceti letech tolik rozruchu jako rakouský dramatik, prozaik a básník Thomas Bernhard (1931-1989), jehož tvorba se i u nás setkává se stále větším zájmem. Jedním z jeho nejpozoruhodnějších titulů je hra Minetti – Portrét umělce jako starého muže. Bernhard ji napsal (v roce 1976) pro vynikajícího herce Minettiho a pojmenoval ji po něm. Hra však není pouze o Minettim, je o každém herci a každém umělci, který jde navzdory nejrůznějším tlakům za svou osobitou představou umění.

O Bernhardovi se říká, že se dotýká bolavých míst ve svědomí národa, že pranýřuje každé pokrytectví a „zbahněnost“ a vysmívá se i germánskému titanismu. V této hře jde ještě hlouběji a sahá až na samotné „dno“ lidské existence. Hlavní postavou hry je starý herec, který byl už před lety vypuzen z divadla, protože jako šéf činohry zatvrzele odmítal vyhovět požadavkům běžného vkusu a touhám po uvádění „neškodného“ klasického repertoáru. Jako vrchol umění uznává jedině Shakespearova Krále Leara, kterého řadu let v ústraní a o samotě zkouší den co den. Snaží se dospět k dokonalosti, která by diváka burcovala z jeho poklidu. A jak se zdá, konečně dostal šanci, že se svým Learem předstoupí před obecenstvo.

Děj se odehrává v Ostende, kam Minetti právě přijel. Je silvestrovský večer a rozbíhají se karnevalové oslavy poslední noci roku. Lidé v maskách spěchají za svými zábavami a starý herec s kufrem – ukrývajícím masku, kterou pro roli Leara navrhl James Ensor – se objevuje v hotelové hale a čeká na divadelního ředitele, aby po dlouholeté izolaci přijal nabídku hrát znovu na jevišti Leara. Minutu po minutě marného čekání narůstá i jeho úzkost a jeho vzrušené promluvy se mění z poloh niterných zpovědí a litanií zavrženého umělce ve vášnivou obžalobu společnosti, která své umělce zabíjí. „Blouznící genius“ totiž promlouvá i z bolesti nad světem, který „chce být baven, ale měl by být zneklidňován, zděšen a vyděšen“.

Posluchači Vltavy se mohou těšit na rozhlasové nastudování hry v překladu Josefa Balvína, v režii Josefa Henkeho s Otomarem Krejčou v titulní roli herce Minettiho. Obsazení hlavní role je o to zajímavější, že Otomar Krejča se s tímto titulem nesetkal poprvé. Ovšem nikoli jako herec, ale jako režisér divadelní inscenace, která měla premiéru ve Stavovském divadle v listopadu loňského roku, kdy právě dozrál k životnímu jubileu osmdesáti let.

Rozhlasové hry