Milostný hlas (2011)

Přidal: Přemek |

Duben 19, 2011

Literárně-hudební pásmo z parafrází německé lidové poezie. Překlad Jan Vladislav. Připravil Petr Turek. Skladby Ludwiga Senfla v podání souboru Weser-Renaissance Bremen vybral Josef Třeštík. Režie Hana Kofránková.

Účinkují Lucie Pernetová, Apolena Veldová, Jiří Hromada a Lukáš Hlavica.

Natočeno 2011. Premiéra 27. 3. 2011 (ČRo 3 Vltava, 9:00 h.; 59 min.) v cyklu Souzvuk.

Lit.: Turek, Petr: Milostný hlas. In Čtvrtletník Klubu Vltava 1/2011, s. 12 (článek). – Cit.: Praha, psal se rok 1944, nakladatelství Václava Petra vydalo útlý svazeček s názvem Milostný souzvuk. Šlo o první knižně vydaný překlad Jana Vladislava. Básníkovi, esejistovi a překladateli, pozdějšímu signatáři Charty 77 bylo tehdy jedenadvacet let. Knížečku doprovázely kresby Jiřího Šindlera, pozdějšího celoživotního přítele Jana Vladislava. Doslov erudovaného germanisty a bohemisty Vojtěcha Jiráta naznačuje, že nešlo jen o nějaký nahodilý počin, nějaké narychlo shromážděné texty: zrodil se překladatel, který do češtiny převedl desítky skvostů světové literatury, knihy básnické i esejistické, rozsáhlé prózy, obtížné studie…

Jan Vladislav se narodil v roce 1923 českým rodičům ve slovenském Hlohovci, v březnu 1939 se rodina přestěhovala zpět do Čech. Mladý muž maturoval roku 1942 v Poličce, téhož roku se přestěhoval do Prahy. V té době již uměl němčinu, učil se anglicky, italsky a francouzsky.

V témže roce, kdy vyšly jeho parafráze německé lidové poezie, navázal Jan Vladislav spolupráci s divadelníky: překladatelsky
se podílel na dvou inscenacích italské dramatiky na Kladně a v Praze – šlo o Carla Gozziho a Cesare Giardiniho. V té době se již rodily i Vladislavovy překlady Shakespearových Sonetů.

V pořadu Souzvuk si poslechneme řadu prastarých a zajímavých básní, například píseň Posel, jednu z mnohých s motivem
slavíka, který má mýtický význam v souvislosti s láskou a manželstvím. Píseň vyšla tiskem roku 1570, je však ještě starší. Texty s názvy Až víno poprší, a Až růže posněží jsou typické písně, jaké literární historik J. L. Uhland nazývá „písněmi o nemožných věcech“. Oblíbená lidová píseň Studna mladosti je až z roku 1554. O Písni o žárlivém chlapci píše J. G. Herder: „Melodie má jas a čistotu večerní písně ve světle hvězd a alsaský dialekt se ladně přimyká k jejím záchvěvům. Svým obsahem je to malý lyrický obraz smělého, rychle postupujícího děje.“ V písni s názvem Tři družky hovoří dívky o lásce, což je ve staré poezii velmi
oblíbený a často lyricky i epicky zpracovávaný motiv. Nejstarší varianta tohoto textu v němčině je z roku 1544, francouzské znění je dokonce už z roku 1538. Balada Krásná Hannale je blízká pozdějšímu Erbenovu Vodníku; smírným závěrem však nevyznívá tak tragicky. Píseň o mladém hraběti je z Herderových Stimmen der Volker in Liedern. J. G. Herder poznamenává:
„Melodie je smutná a dojímavá, svou jednoduchostí skoro církevní. Je zajímavé, že ji poprvé hornoněmecky zaznamenal mladý Goethe roku 1771. Patřila k nejzpívanějším lidovým písním německým.“ Pověst o plavci patří mezi nejkrásnější lidové balady německé. Stará pověst, která vykonala velkou cestu věky a zeměmi, přešla do lidové poezie asi z poezie rytířské, jež čerpala mnoho z antického látkového okruhu. Nejstarší zachovalé znění je z norimberského tisku z roku 1563.

Literární pásma