Panáček v říši mluveného slova

stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Noc zpívá své zpěvy (2012)

Jon Fosse. Muž, žena, milenec. Jeden z nich nepřežije docela obyčejnou noc plnou věčných banalit. Překlad Karolína Stehlíková. Rozhlasová úprava Daniela Jirmanová. Režie Tomáš Jirman.

Účinkují Petr Houska, Tereza Vilišová, Pavel Gajdoš, Miroslav Rataj a Anna Cónová.

Nastudoval ČRo Ostrava v roce 2012. Premiéra 12. 6. 2012 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.). Repríza 18. 6. 2013 (ČRo 3 Vltava, 21:36 h.) v cyklu Klub rozhlasové hry; 29. 10. 2019 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Současná hra; 1. 8. 2023 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.

Jirmanová, Daniela:  Mladý muž, mladá žena a malý byt. In Týdeník Rozhlas 24/2012 (článek). – Cit.:  Rozhlasovou adaptaci hry norského dramatika Jona Fosseho Noc zpívá své zpěvy uvede 12. června ve 21.30 v premiéře Český rozhlas 3 – Vltava. Posluchače pozve na návštěvu do bytu dvou mladých lidí, kteří – přestože se jim nedávno narodil syn – řeší zásadní otázku: mají ještě naději na šťastný společný život?

Při zmínce o norském dramatu se asi každému vybaví jméno Henrik Ibsen. Ibsen skutečně dlouho osamoceně kraloval norskému dramatu, bezpochyby až do osmdesátých let 20. století. Tehdy se objevila první literární díla Jona Fosseho (1959), který je dnes považován za největšího současného norského dramatika – a po Ibsenovi za největšího norského dramatika vůbec. Dosavadního „krále“ Ibsena dohání – a zřejmě už i dohnal a předehnal – jak množstvím napsaných her, tak i počtem jejich provedení.

Ten, který předčil krále. Jon Fosse je považován za největšího norského dramatika současnosti.

Jon Fosse se narodil v přístavním městě Haugesund na severozápadě Norska a v současné době žije v Bergenu. Je nositelem mnoha literárních cen, norských i zahraničních. V roce 2005 byl vyznamenán Norským královským řádem svatého Olava, loni mu norský král přidělil čestnou rezidenci Grotten v parku královského zámku v Oslu, určenou nejdůležitějším norským kulturním osobnostem, a doma má Fosse taky čestnou cenu norské Kulturní rady za to, že opět umístil Norsko na divadelní mapu světa.

Jon Fosse ale není jen dramatikem. Vedle divadelních her se věnuje próze i poezii, píše knížky pro děti či eseje. A to vše jazykem nynorsk, což je jedna ze dvou oficiálních variant norského spisovného jazyka používaná necelou pětinou obyvatel Norska. Jeho hry jsou uváděny v divadlech po celém světě a čas od času se střídmá syrovost Fosseho her objevuje i na českých jevištích. Domácímu publiku poprvé slavného Nora nabídla dramaturgie Národního divadla v Brně: v roce 2001 inscenoval režisér Tomáš Svoboda na Malé scéně Mahenova divadla text Někdo přijde a hned si vysloužil nominaci na inscenaci roku a Cenu Alfréda Radoka. O dva roky později uvedl pražský Činoherní klub v režii Martina Čičváka Fosseho hry Jméno/Noc zpívá své písně a za další dva roky nastudoval v ostravském Divadle Petra Bezruče režisér J. A. Pitínský hry Syn a Zima. Aktovka Syn dostala díky J. A. Pitínskému a zázemí brněnského studia v roce 2004 rovněž rozhlasovou podobu.

Zatímco v raném období tvorby Jona Fosseho zajímaly především osobní vztahy, později přechází k tématům obecně lidským a existenciálním. Pro jeho texty je příznačná jakási všeobecná askeze – Fosse nepoužívá interpunkci, text formálně připomíná verš, jazyk je velmi jednoduchý, sdělení strohá, hlavní témata se rytmicky opakují. Děj hry většinou obsáhne jen několik hodin života jednajících postav. Stejně tak náměty her jsou velmi všední. Z jednoduché výchozí situace (syn po delší době přijíždí za rodiči, mladý pár se stěhuje do vysněného domu, těhotná dívka představuje rodině svého partnera…) se začíná odvíjet děj, v němž se odhalují vztahy mezi jednotlivými postavami, jež – jak se dá předpokládat – nefungují zrovna ideálně. Lidé spolu nedokážou komunikovat, vzájemně se pochopit, respektovat potřeby druhých. Nedokážou se plně milovat ani nenávidět.

Rozhlasová adaptace hry Noc zpívá své zpěvy v překladu Karolíny Stehlíkové vznikla ve studiích Českého rozhlasu Ostrava. Posluchače pozve na návštěvu do bytu dvou mladých lidí, kterým se nedávno narodil syn. Banální neshody a vyřčené i nevyřčené výčitky, nenaplněnost vztahu, neuspokojené potřeby a touhy – to vše visí ve vzduchu. Mají postavy nazvané pouze Mladý muž a Mladá žena dusící se v malém bytě ještě naději na šťastný společný život? I na tuto otázku odpovědí režisér Tomáš Jirman a herci Petr Houska, Tereza Vilišová, Pavel Gajdoš, Miroslav Rataj a Anna Cónová.

Lit.: Jirmanová, Daniela: V Ostravě se natáčí hra Jona Fosseho Noc zpívá své zpěvy. In Čtvrtletník Klubu Vltava 1/12, s. 20 (článek). – Cit.: Při zmínce o norském dramatu či norském divadle se asi každému vybaví jméno Henrik Ibsen. Ibsen skutečně dlouho osamoceně kraloval norskému dramatu, bezpochyby až do 80. let 20. století. Tehdy se objevila první literární díla Jona Fosseho, který je dnes považován za největšího současného norského dramatika  (a po Ibsenovi za největšího norského dramatika vůbec). Dosavadního „krále“ Ibsena dohání – a zřejmě už i dohnal a předehnal – jak množstvím napsaných her, tak i počtem jejich divadelních provedení. V roce 2003 dokonce získal čestnou cenu norské Kulturní rady za to, že opět umístil Norsko na divadelní mapu světa.

Jon Fosse se narodil v roce 1959 v přístavním městě Haugesundu na severozápadě Norska; v současné době žije v Bergenu. Je nositelem mnoha literárních cen, jak norských, tak i zahraničních. V roce 2005 byl vyznamenán Norským královským řádem svatého Olava a v loňském roce mu norský král přidělil čestnou rezidenci Grotten v parku královského zámku v Oslu, určenou nejdůležitějším norským kulturním osobnostem. Jon Fosse ale není jen dramatikem. Vedle divadelních her se věnuje próze (romány, povídky) i poezii, píše knížky pro děti, eseje. Vše píše jazykem nynorsk, což je jedna ze dvou oficiálních variant norského spisovného jazyka, používaná necelou pětinou obyvatel Norska. Jeho díla jsou překládána do nespočtu světových jazyků a jeho hry jsou uváděny v divadlech po celém světě. I na českých jevištích se s nimi diváci mohli setkat. Poprvé to bylo v Národním divadle Brno – na Malé scéně Mahenova divadla, kde v roce 2001 připravil režisér Tomáš Svoboda hru Někdo přijde a hned si vysloužil nominaci na inscenaci roku a Cenu Alfréda Radoka. O dva roky později uvedl pražský Činoherní klub v režii Martina Čičváka Fosseho hry Jméno / Noc a za další dva roky zinscenoval v ostravském Divadle Petra Bezruče režisér J. A. Pitínský hry Syn a Zima.

A byl to opět režisér Pitínský, kdo představil Jona Fosseho i rozhlasovým posluchačům. Už v roce 2004 natočil jeho hru Syn v brněnském studiu Českého rozhlasu. V době nedávné mohli posluchači blíže poznat i další norské dramatiky: v listopadu 2010 uvedla Vltava rozhlasovou hru norského spisovatele Stiga Amdama Myšičko myš, pojď ke mně blíž, v dubnu 2011 pak hru Blizkabytost.com norské dramatičky Inger Johanne Strmové. Na jaře se bude vysílat hra Pettera S. Roselunda Nemožnej kluk, na podzim budou mít premiéru Muž činu Jespera Halleho a komedie Najednou zkušeného norského dramatika a scénáristy Pera Schreinera.

Drtivou většinu výše zmíněných norských her přeložila Karolína Stehlíková, teatroložka a nordistka. Právě díky ní se mohou v Česku inscenovat hry Jona Fosseho, a to jak na jevištích divadelních, tak nyní znovu i na „jevišti“ rozhlasovém. Fosseho tvorbu lze velmi obecně rozdělit na rané období, v němž se zabýval především problematickými mezilidskými vztahy, a na tvorbu novější, v níž postupně přechází k tématům obecně lidským a existenciálním. Pro Fosseho hry je příznačná jakási všeobecná askeze – jeho jazyk formálně připomíná verš (zde je nápadná podobnost s hrami rakouského spisovatele Thomase Bernharda), je velmi jednoduchý, sdělení strohá, hlavní témata se rytmicky opakují, interpunkce chybí, respektive není potřeba. Děj hry většinou obsáhne několik málo hodin. Stejně tak náměty her jsou v podstatě velmi prosté, takřka každodenní. Z jednoduché výchozí situace (syn po delší době přijíždí do domu rodičů, mladý pár se stěhuje do vysněného domu, těhotná dívka představuje rodině svého partnera…) se začíná odvíjet děj, v němž se odhalují vztahy mezi jednotlivými
postavami, které, jak se dá předpokládat, nefungují zrovna ideálně. Lidé spolu nedokážou komunikovat, vzájemně se pochopit, respektovat potřeby druhých. Nedokážou se plně milovat ani nenávidět.

Ostravské studio Českého rozhlasu chystá inscenaci Fosseho hry Noc zpívá své zpěvy, napsanou v roce 1997. Patří tedy mezi autorova ranější díla. Spolu s režisérem Tomášem Jirmanem a pěti ostravskými herci vás zveme na návštěvu do bytu dvou mladých lidí, kterým se nedávno narodil syn. Banální neshody a vyřčené i nevyřčené výčitky, nenaplněnost vztahu, neuspokojené potřeby a touhy… Mají postavy, nazvané pouze Mladý muž a Mladá žena, ještě naději na šťastný společný život? Dozvíte se to v červnu při poslechu Českého rozhlasu 3 – Vltava.

Lit.: Jirmanová, Daniela: Fosseho hra Noc zpívá své zpěvy má rozhlasovou premiéru. In web ČRo, 12. 6. 2012 (článek). – Cit.: Jednoduchý jazyk, strohá sdělení, rytmicky se opakující hlavní témata, několikahodinový výsek ze života jednajících postav. Takto, v jazyku nynorsk, píše své hry norský dramatik Jon Fosse. V své rané hře Noc zpívá své zpěvy(1997) zachytil soužití dvou mladých lidí, kteří – přestože se jim nedávno narodil syn – řeší otázku, jestli vůbec mají naději na šťastný společný život.

Pro Fosseho texty je příznačná jakási všeobecná askeze – autor nepoužívá interpunkci, text formálně připomíná verš, jazyk je velmi jednoduchý, sdělení strohá, hlavní témata se rytmicky opakují. Děj hry většinou obsáhne jen několik hodin života jednotlivých postav. Stejně tak náměty her jsou velmi všední. Z jednoduché výchozí situace se začíná odvíjet děj, v němž se odhalují vztahy mezi jednotlivými postavami, které – jak se dá předpokládat – nefungují zrovna ideálně.

Původně divadelní hra Noc zpívá své zpěvy nás zavede na návštěvu do bytu dvou mladých lidí, kterým se nedávno narodil syn. Banální neshody a vyřčené i nevyřčené výčitky, nenaplněnost vztahu, neuspokojené potřeby a touhy – to vše doslova visí ve vzduchu. Vede z tohoto začarovaného kruhu každodennosti cesta ven?

Jon Fosse se narodil v roce 1959 v přístavním městě Haugesundu na severozápadě Norska; v současné době žije v Bergenu. Je nositelem mnoha literárních cen, jak norských, tak zahraničních. V roce 2005 byl vyznamenán Norským královským řádem svatého Olava a v loňském roce mu norský král přidělil čestnou rezidenci Grotten v parku královského zámku v Oslu, určenou nejdůležitějším norským kulturním osobnostem.

Jeho hry jsou uváděny po celém světě, českému publiku slavného Nora poprvé představila dramaturgie Národního divadla v Brně: v roce 2001 inscenoval režisér Tomáš Svoboda na Malé scéně Mahenova divadla text Někdo přijde. O dva roky později uvedl pražský Činoherní klub v režii Martina Čičváka Fosseho hry Jméno/Noc zpívá své písně a za další dva roky nastudoval v ostravském Divadle Petra Bezruče režisér J. A. Pitínský hry Syn a Zima. (Aktovka Syn dostala díky J. A. Pitínskému a zázemí brněnského studia rovněž rozhlasovou podobu.)

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

(c) 2005 - 2011 Panáček v říši mluveného slova | autoři: Přemek, Beatman, ixi a Rickie | mapa webu

• Domů