Ku-klux-klan. Tady bydlí láska 1/10 (2019?)

Je až s podivem, že organizace, která má na svědomí tolik vražd a násilí, vznikla z nudy. Dnes působí jako černé svědomí Ameriky, ve které bylo ještě do poloviny 19. století legální otroctví a do 60. let 20. století akceptována rasová segregace. Současné postavení amerických černochů je důsledkem rasistických právních instrumentů – otroctví, leasing vězňů, tzv. zákony Jima Crowa nebo lynč.

Při čtení knihy mrazí. Nejen z příběhů obětí Ku-klux-klanu, kterých bylo za ta léta nespočet, ale také z toho, že ve městě, odkud byli černoši na počátku 20. století vyhnáni a stalo se z něj tzv. město zapadajícího slunce, dnes slyší věty jako: Já mám Hitlera rád.

Nevzpomínám si, že bychom se o Ku-klux-klanu učili ve škole. A pokud ano, patrně tomu chyběl, stejně jako v mnoha jiných případech, kontext.

Právě kontext je to, co kniha polské reportérky, kterou vydalo vydavatelství Absynt v edici Prokletí reportéři, do našeho evropského vnímání KKK přináší. Kontext toho, jak moc je do americké společnosti ve skutečnosti Ku-klux-klan vrostlý.  (…)

Lit.: Elner, Roman: Ku-klux-klan na vlnách Plusu (Roman Elner). In web Forumotion, 25. 6. 2020 (recenze). – Cit.: Nevím jak vy, ale já sice nepravidelně, ale s oblibou poslouchám pořad Radiokniha. Považuji jej za jeden z nejzdařilejších na stanici Český rozhlas Plus. Protože pořad většinou nestihnu v čase vysílání, využívám možnosti on-line přehrání z webu Plusu, ať už přes iRadio nebo i nově přes aplikaci Můj Rozhlas. V dnešní zrychlené a podněty nabité době k vlastní škodě omezuji četbu papírových knih. Radiokniha je pro mě možností, jak se dostat k zajímavé knize. Někdy na rozhlasových vlnách zazní četba z knihy, kterou jsem sám dříve četl. Mohu si ji tak připomenout. Příkladem budiž lednová četba z knihy Ondřeje Kundry „Putinovi agenti“. Jindy mou pozornost upoutá mně dosud neznámý, ale obsahem hodnotný titul. Stanice Český rozhlas Plus mě tak informativně obohatí.