Hlídač č. 47 1/7 (2010)

Přidal: Přemek |

Duben 5, 2010

Josef Kopta. Četba na pokračování z románu klasika české literatury Josefa Kopty (1894 – 1962). Připravila Petra Ševců. Redakce Jan Sulovský. Hudba Jan Plíhal. Hrají Marián Pavlík (violoncello), Lukáš Pelikán (violoncello). Hudební režie Richard Mlynář. Mistr zvuku Jiří Pochvalovský (text) a Zdeněk Slavotínek (hudba). Režie Michal Bureš.

Účinkuje Igor Bareš.

Nastudaval ČRo Olomouc 30. 3. – 11. 4. 2010. Premiéra prvního dílu 5. 9. – 17. 10. 2010 (ČRo 5 Olomouc, 15:05 – 15:35 h.).

Lit.: Bureš, Michal: Očernit lze snadno, i vechtra na samotě za vsí. In web Panáček v říši mluveného slova, 13. 8. 2010 (článek).

Lit.: Bureš, Michal: Strašnej román, při němž dvakrát tekla krev. In Týdeník Rozhlas 35/2010 (anotace). – Cit.: Do konce 19. století nás zavádí děj příběhu, odehrávajícího se nedaleko Loun v malé vesnici, jejíž klid vyruší stavba železniční tratě. S ní přijdou do kraje noví lidé a opuštěnost, která pro něj byla do té doby příznačná, je ta tam. Ve žlutě zářící vechtrovně za vsí, v místě, kde trať protíná císařskou silnici, se jednoho deštivého dubna se svou rodinou usadil vojenský veterán František Douša. Strážní domek číslo 47 se měl stát jejich novým domovem.

Český novinář a spisovatel Josef Kopta (1894–1962), rodák z Libochovic u Roudnice nad Labem, bankovní úředník, později tajemník Památníku odboje a redaktor Národního osvobození a Lidových novin, se začal naplno psaní věnovat až po druhé světové válce. Příběh Františka Douši, který vtělil do románu Hlídač č. 47, patří k těm nejpůsobivějším a psychologicky nejpropracovanějším. Po Koptově románu nyní sáhli tvůrci olomouckého rozhlasu a připravili z něj sedmidílnou četbu na pokračování. Koptův jazyk je obrazný, se silnou vnitřní melodií a s důrazem na detailní zachycení skutečnosti, z níž jako řeka vědomí vytéká zpětná reflexe ústící ve zobecňující závěr. Pro vyvážení kompozice pracuje Kopta rovněž s fenoménem „kolektivního vědomí“, kdy veřejnost hodnotí, kárá, intrikuje, do záhuby přivádí.

Douša, zprvu oběť, je postupem času sám přiveden k pokušení. Náhle ztratí sluch, který se mu však vrátí. Douša ale s vidinou předčasného penzionování, a tím i finančního zajištění rodiny přistupuje na nepoctivou hru, hru na hluchého. Co vše tím rozehraje, ani není schopen domyslet. Odsoudí se k nucenému osamění, k bezmocnému přihlížení pomluvám a závistí okolí, z něhož ho vysvobodí až násilná smrt. A po všem zbude jen jarmareční písnička… „Byl jest jednou jeden hlídač, hlídal dráhu železnou. (…) Když tu jeho švarná žena s řezníkem mu chodila, jednoho dne znenadání dceru mu porodila. Hlídač poznal její zradu, popadl ho velkej hněv, a tak začal strašnej román, při němž dvakrát tekla krev!“

Četba na pokračování