Egypťan Sinuhet 1/12 (1983, 2011)

Přidal: Přemek |

Červenec 28, 2006

Mika Waltari. Překlad Marta Hellmuthová. Připravil Kurt Kuhn. Hudební spolupráce Hana Brothánková. Režie Petr Adler.

Interpretuje Josef Červinka.

Natočeno 1983. Repríza 1. dílu 8. 2. 1988 (Vltava, 17:30 – 18:00 h.).

Vydal Radioservis v roce 2011 (1 CD mp3).

Lit.: Hnilička, Přemysl: Egypťan Sinuhet. In web Radioservis, 2011 (sleeve-note). – Cit.: Doba je hektická – to už je takové otřepané klišé. Většinou jím omlouváme, že nemáme na nic čas: na přátele, na výlety, na děti, na odpočinek… anebo na knihu. A skutečně, spousta vynikajících knih stojí v našich knihovnách netknuta jen proto, že nás odrazuje jejich rozsah. Říkáme jim „bichle“ a obcházíme je obloukem. Snad se to dá i pochopit, kolem nás je mnohem více vjemů než před lety, ale je opravdu nutné ochudit se o zážitky, které mohou ovlivnit náš život, naše vnímání světa? Kniha Mika Waltariho Egypťan Sinuhet patří mezi takové knihy. Je rozsáhlá a dovede změnit pohled na svět. Waltari ji dopsal a dal k vydání v roce 1945 a ačkoli popisovala život egyptského lékaře doby největších faraonů, vypovídala o válečných traumatech jeho současníků. Sinuhet se bez většího přičinění dostává k nejvyšším vládcům své doby a ovlivňuje osudy celého státu, aniž může ovlivnit život svůj a svých nejbližších. Jeho život není šťastný, protože okamžiky štěstí si neuvědomuje dříve, než zasáhne temný osud. Autor „patnácti knih ze života lékaře“ Mika Waltari (1908–1979) také neměl jednoduchý život. Zřejmou inspirací pro Sinuhetovy osudy mu byly vlastní zážitky: jako malý chlapec zažil finskou občanskou válku, během druhé světové války pracoval pro finskou rozvědku a napsal dvě protisovětské knihy (Pravda o Estonsku, Lotyšsku, Litvě; Ve stínu sovětské špionáže). Mezi oběma válečnými konflikty stačil vystudovat, etablovat se jako spisovatel, oženit se a se svou ženou Marjattou Luukkonenovou, zplodit dceru Satu (i ona se později stala spisovatelkou). Mírová léta však prožíval v depresích, trpěl nespavostí, několikrát byl dokonce hospitalizován. Prvním úspěšným románem byl Cizinec přichází (1937), napsal i několik detektivních románů (např. Kdo zavraždil paní Skrofovou?, 1939), divadelních her (Achnaton, 1938), několik prací vzniklo i pro finský rozhlas. Po úspěchu Egypťana Sinuheta psal v poválečných letech další historické romány: Krvavou lázeň (1948), Temného anděla (1951, vydáno 1980), Pád Cařihradu (1952) a Tajemného Etruska (1955). Jeho díla byla přijímána rozporuplně: některá se věnovala náboženským tématům, jiná byla odmítána pro obscénnost. Waltari zemřel v srpnu 1979.

Ani Josef Schwarz-Červinka (1915–2003), který v roce 1983 v režii Petra Adlera načetl Egypťana Sinuheta pro Československý rozhlas, by si nemohl stěžovat na nudný život. Po předválečných, téměř idylických, letech unikl s přítelem Pavlem Tigridem náhodně a o vlásek (s příslovečnou dávkou zdravé drzosti) před nacistickou vraždící mašinerií; jako žid by neměl téměř žádnou šanci přežít. V Anglii pak navázal na rozhlasovou zkušenost z prvorepublikového Radiojournalu a společně s Otou Ornestem pracoval jako hlasatel pro československou sekci BBC. Zprvu nepříliš dobrou angličtinu si tu za šest válečných let zlepšil natolik, že po poválečném pobytu v plicním sanatoriu v Davosu se mohl v Československu věnovat překladu (mezi jeho oblíbené autory patřili William Faulkner, Edgar Allan Poe či William Saroyan). Věren však zůstal i rozhlasu – jako překladatel, úpravce textů, režisér i interpret. Ztišená a osobními zkušenostmi procítěná četba Waltariho Egypana Sinuheta je jednou z jeho nejzajímavějších a posluchači nejvzpomínanějších interpretací. Snad potěší i v remasterované podobě na našem CD.

Lit.: anonym: Egypťan Sinuhet. In web Knihy Dobra, 2011 (anotace). – Cit.: Četba z jednoho z nejvýznamnějších světových románů 20. století. Mika Waltari (1908-1979) dopsal a dal k vydání román Egypťan Sinuhet v roce 1945 a ačkoli popisoval život egyptského lékaře doby největších faraonů, vypovídal především o válečných traumatech jeho současníků. Sinuhet se bez většího přičinění dostává k nejvyšším vládců své doby a ovlivňuje osudy celého státu, aniž může ovlivnit život svůj a svých nejbližších. jeho život není šťastný, protože okamžiky štěstí si neuvědomuje dříve, než zasáhne temný osud. Přeložil (sic!) Přemysl Hnilička. Čte Josef Červinka, rozhlasová nahrávka roku 1983.

Lit.: Gregor, Lukáš: Egypťan Sinuhet – Člověk osamělý. In web Postřehnutelný stav mysli – Zápisky Lukáše Gregora, březen 2011 (recenze). – Cit.: Na přebalu CD s audioknihou Egypťan Sinuhet je uvedeno, že doba je hektická a spousta knih zůstává v knihovnách netknuta jen pro jejich rozsah. Přiznávám, také jsem na slavnou Waltariho knihu pohlížel s nedůvěrou. Bude mi za ten čas stát? Ne že by mě historické romány odpuzovaly, v lásce je však nikterak zvlášť nemám. Egypt coby jedno z dávných údobí se mi zamlouvá akorát tak díky fascinaci pyramidami, ale chápete, že tohle jako motivace k přečtení bichle nestačí.

Nakonec jsem rád, že jsem knihu do rukou nevzal. Mohl jsem se více těšit na poslech jejího zvukového zpracování. Tím, že jsem si v poslední době oblíbil audioknihy kvůli cestování autem na delší vzdálenosti, se mi otevřely brány k dříve opomíjenému světu načtených románů a povídek. Egypťan Sinuhet se mi zdál ideální – nemusím jej číst, navíc jsem o úspěšném ztvárnění pro Český rozhlas v roce 1983 četl a věřil, že byť zkrácená, může být audiokniha dobrou cestou, kterak život Egypťana Sinuheta poznat.

V režii Petra Adlera se kniha stává čtenou vzpomínkou, vypravováním, kterým neprosakují emoce a při poslechu prvních kapitol dokonce působí až zvláštně odtažitě. Jenže o to citelněji tento úmysl začnete doceňovat s dalšími částmi. Sinuhet prožil ve svém životě tolik událostí, tolik zvratů a bohužel i tolik bolesti, že jeho srdce nemá sílu vlastní vzpomínky obalovat sentimentem, ani vlhčit slzami. Je člověkem, který stojí na pomyslné čáře života na jejím konci, dokonce se zdá, že je až za ním a zpětně se dívá na vlastní cestu. Cestu co do putování po světě klikatou, co do doteků s Osudem velmi přímočarou – ano, Sinuhet se narodil jako osamělý a nikdy jím nepřestal být. Lidi, které potkával, ve skutečnosti míjel. Sotva by chtěl navázat přátelství nebo vztah, opustili jej – ať už vinou smrti nebo se tak dobrovolně rozhodli.

Překvapilo mě, jak dokázal Waltari – a neméně pak Josef Schwarz-Červinka, který knihu načetl – předat tolik smutku a osamění, aniž by člověk po dočtení/poslechu nepropadl hořké deziluzi ze života a pesimismu. Zvláštní kouzlo, které se ukrývá někde na dně románu, totiž spočívá v neuvěřitelně silné lidskosti – Sinuhet je z masa a kostí a i když prožil tolik bolesti, dokáže nám předat poslání – víru, že člověk může být šťasten, jen musí jít správnou cestou a musí poslouchat své srdce.

Jsem rád, že jsem knihu doposud nečetl. V podání Josefa Schwarze-Červniky mi totiž přišel zmíněný mix bolesti a lidskosti velmi silný a přesvědčivý.