Kafkárna (2007)
Bohumil Hrabal. Tři krátké prózy ze sbírky Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, které zaznamenávají každodenní skutečnost poúnorového období. Připravil a hudbu vybral Jiří Vondráček. Režie Aleš Vrzák.
Účinkuje Igor Bareš.
Natočeno 2007. Repríza 26. 8. 2011 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 120min.); 25. 7. 2018 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 119 min.) v cyklu ČeskoSlovenský rok a Pokračování za pět minut; 17. 8. 2022 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Pokračování za pět minut; 3. 7. 2024 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Pokračování za pět minut.
Obsah: 1. Kafkárna – 2. Zrada zrcadel – 3. Prokopnutý buben.
Lit.: Vondráček, Jiří: Bohumil Hrabal: Kafkárna. In web ČRo 3 Vltava, 25. červenec 2018 (článek). – Cit.: V prázdninovém cyklu Pokračování za pět minut uvádíme tři krátké prózy ze sbírky Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet (Mladá fronta, Praha 1965), které zaznamenávají každodenní skutečnost poúnorového období. Připravil a hudbu vybral Jiří Vondráček. V režii Aleše Vrzáka účinkuje Igor Bareš. Poslouchejte on-line do 31. července 2018.
V úvodní, lyricky laděné povídce Kafkárna sledujeme vypravěčovo putování po Starém Městě, jeho setkání s bizarními postavičkami a situacemi. Ve Zradě zrcadel se prolínají dvě dějové roviny. Protagonistou první z nich je zedník, který opravuje sochu sv. Tadeáše a současně sleduje bourání skulptury svého oblíbence Stalina na protějším vltavském břehu. Nedokáže se s tímto podivným rozporem vyrovnat a nejraději by se vrhl dolů z kostela mezi navezený sběrový papír. V druhé se pan Valerián, excentrický umělec, pokouší vytvořit monumentální výjevy z národní minulosti v duchu Nejedlého tzv. Jiráskovské akce.
Povídka Prokopnutý buben je osobitým vyprávěním pražského biletáře. Zprvu přísný a neústupný muž se mění v člověka tolerantního a povzneseného nad maličkosti. V závěru slyší „dojemný mnohohlas“, který vznikl prolnutím tónů vedle sebe hrající dechovky v pivovaru u sv. Tomáše a symfonického orchestru ve Valdštejnské zahradě. Mezi příznivci obou prostředí a hudeb dojde ke rvačce, ale hrdina se ani tehdy nenechá vyrušit ze své nabyté spokojenosti.
Třebaže nedosáhl takové popularity a počtu reedicí jako v témže roce vydaná novela Ostře sledované vlaky, patří Inzerát k Hrabalovým pracím nejvýznamnějším. Nejen námětem, ale i poetikou představuje v jistém smyslu návrat k autorově tvorbě 50. let, k etapě, kterou lze označit za experimentální. Dva lyrické texty, které rámují svazek, mají původ v lyricko-epických básních z počátku 50. let – Kafkárna ve skladbě Bambino di Praga, Krásná Poldi v básni téhož názvu. Také geneze dalších textů je složitá, což souvisí jednak s tlaky dobové cenzury, jednak s Hrabalovým zvykem neustále upravovat a variovat již napsané práce. Jan Malura (Slovník české prózy, 1994)
Na motivy povídek z této knihy natočil v roce 1969 režisér Jiří Menzel film Skřivánci na niti.
Lit.: anonym: Pokračování za pět minut s Bohumilem Hrabalem. In web ČRo 3 Vltava, srpen 2011 (článek + ukázka k poslechu). – Cit.: Tři krátké prózy ze sbírky Bohumila Hrabala Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet zaznamenávají každodenní skutečnost, která nastala po únoru 1948. Připravil a hudbu vybral Jiří Vondráček. V režii Aleše Vrzáka účinkuje Igor Bareš.
Bohumil Hrabal se narodil 28. března 1914 v Brně-Židenicích. Od roku 1920 bydlel v Nymburce, kde maturoval v roce 1934 na gymnasiu. Pak studoval na právnické fakultě University Karlovy, studia ukončil doktorátem v roce 1946. Za protektorátu pracoval v notářství v Nymburce, pak byl skladníkem konzumního družstva a od roku 1942 vstoupil do služeb státních drah, postupně podbíjel kolejnice, byl v kanceláři návěštního mistra, pak telegrafistou a potom až do roku 1946 výpravčím v Kostomlatech u Nymburka.
Po dostudování práv byl akvizičním úředníkem Živnostenského fondu v Praze, potom obchodním cestujícím firmy s drogistickou galantérii K. H. Klofanda v Praze. Po roce 1948 likvidoval firmu, kterou zastupoval, a v roce 1950 se přihlásil na Kladno, kde pracoval na Poldině huti až do roku 1954, kdy utrpěl úraz. Vrátil se do Prahy a byl do roku 1958 zaměstnán ve Sběrných surovinách ve Spálené ulici. Pak se stal kulisákem v libeňském divadle S. K. Neumanna až do roku 1962. Od té doby se věnoval literatuře. Zemřel 3. února 1997.
Tři krátké prózy ze sbírky Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet zaznamenávají každodenní skutečnost poúnorového období. Úvodní, lyricky laděná Kafkárna vzniká jakoby z vypravěčova putování po Starém Městě, ze setkání s bizarními postavičkami a situacemi. Ve Zradě zrcadel se prolínají dvě dějové roviny. Protagonistou první z nich je zedník, který opravuje sochu sv. Tadeáše a současně sleduje bourání skulptury svého oblíbence Stalina na protějším vltavském břehu. Nedokáže se s tímto podivným rozporem vyrovnat a nejraději by se vrhl dolů z kostela mezi navezený sběrový papír. V druhé se pan Valerián, excentrický umělec, pokouší vytvořit monumentální výjevy z národní minulosti v duchu Nejedlého tzv. Jiráskovské akce.
Povídka Prokopnutý buben je osobitým vyprávěním pražského biletáře. Zprvu přísný a neústupný muž se mění v člověka tolerantního a povzneseného nad maličkosti. V závěru slyší „dojemný mnohohlas“, který vznikl prolnutím tónů vedle sebe hrající dechovky v pivovaru u sv. Tomáše a symfonického orchestru ve Valdštejnské zahradě. Mezi příznivci obou prostředí a hudeb dojde ke rvačce, ale hrdina se ani tehdy nenechá vyrušit ze své spokojenosti: „…ale mně všecko ladilo a já jsem byl zachráněnej, v jistým smyslu ale i ztracenej… ale asi tohle bude to zachránění…“
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Je to fajn, kdyby idioti z Črozhlasu neodvysílali Kafkárnu, Zradu zrcadel a pak místo Prokopnutého bubnu na to nenalepili opět Kafkárnu a Zradu zrcadel. Podle všeho to nikdy nikdo neposlouchal, protože uvedená délka 2 hodiny sice souhlasí, ale jsou to tyto 4 povídky v kusu. Repetitivně a bez Prokopnutého bubnu. Já bych tam chtěl pracovat a brát za tohle diletanství prachy, opravdu. Navíc z mých daní, no ty vole!