O psím čumáku (2014)

Přidal: Premek |

Duben 18, 2014

Petr Šotnar. Fejeton. Dramaturgie Alena Blažejovská.

Připravilo Brno v roce 2014. Premiéra 20. 3. 2014 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 18:00 – 19:00 h.).

Lit.: Blažejovská, Alena: Fejeton: Petr Šotnar – O psím čumáku. In web ČRo Brno, březen 2014 (anotace + úryvek textu). – Cit.: Osud mu dopřál završit technické vzdělání na VUT v Brně, ale on přesto od sedmnácti let touží stát se spisovatelem. V osmdesátých letech nosíval básničky na Lesnou do pořadu Slyšet se navzájem, kde Mirek Kovářík uváděl začínající autory. Publikoval svoje básně v Brněnském večerníku a v posledních letech například v RozRazilu.

V roce 1995 mu kamarádi vydali sbírku, kterou nazval podle jedné z básní Zrcadlo. Poezii příležitostně píše i nadále, ale čím dál víc se věnuje psaní povídek a fejetonů. Občas je můžete nalézt v nejrůznějších časopisech.

Inspiraci nachází v životě na vesnici, kam se z Brna s manželkou a třemi dětmi v roce 2006 přestěhoval. Často píše o soužití s domácími zvířaty, ale jeho texty přitom obsahují neotřelá zamyšlení nad lidským životem. Petr Šotnar doufá, že se mu podaří splnit přání svých čtenářů a vydá knihu těchto krátkých próz.

ÚRYVEK
O některých lidech se říká, že jsou jako „psí čumák“. Když tak někoho nazveme, chceme tím naznačit, že jde o studeného a neosobního suchara. O někoho, kdo nemá smysl pro humor a nedává najevo žádné emoce. Ale jak je to s tím psím čumákem doopravdy?

Jistě je vám známo, že byste pejska nikdy neměli do čumáku uhodit. Je to totiž jeho nejcitlivější orgán. Ve psím čumáku je ukryt jeden z nejdokonalejších čichových orgánů, jaké si dovedeme představit. Možná jste zažili situaci, kdy váš pes vnořil svůj nenechavý čumáček do přinesené nákupní tašky, a než jste se vzpamatovali, neomylně vylovil balíček s klobásou nebo salámem. Ale to nic není proti cvičenému detektivnímu psovi, který se s úspěchem používá k dopadení pachatele trestného činu.

Slyšel jsem, že umí identifikovat člověka, který v ruce držel vražednou zbraň, i v případě, že ji po činu hodil do vody. Dokonce i když doličný předmět, dejme tomu nůž, ležel v řece hodinu, bezpečně jej přiřadí k vrahovi. Představte si, že kniha, kterou měl někdo ve své blízkosti, četl ji, aniž by se jí dotýkal, je pro cvičeného psa dostatečnou stopou, podle níž dokáže poznat onoho čtenáře. Máme-li tedy k dispozici detektivního psa, můžeme pozměnit známý slogan „Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, kdo jsi“. Dotyčný ani nemusí říkat, co čte, abychom poznali, co je zač. Psa v tomto směru nemůže nahradit žádné technické zařízení.

Eseje, fejetony, přednášky