Prolomit vlny: Hatefree kavárenská levice – slaměný panák stvořený Hůlovou (2016)

Na posledním článku pro Echo24 zarazí už redakční titulek: „Nová česká levice: kluci a holky z fajnových rodin“. Editorům se tu do devíti slov podařilo nacpat hned dva fauly. Prvním je nemístná paušalizace, druhým nesmyslné upozorňování na třídní původ. I synové a dcery buržoazie snad můžou být progresivní, podobně jako potomci státních zaměstnanců můžou prosazovat privatizaci. Řešme prosím názory samotné, ne kdo jsou a co si o nich myslí taťkové a mamky jejich nositelů.

Teď už k tomu, co prokazatelně tvrdí sama Hůlová. Ne, že by na to bylo jednoduché přijít: v komentáři totiž volně zaměňuje novou levici, pražskou kavárnu a vládní iniciativu HateFree. To je jako polemizovat zároveň s Hůlovou a s Lenkou Kořínkovou, vždyť přece obě píšou knížky.

Svou úvahu Hůlová otevírá soudem: „Smůla nové české levice spočívá v tom, že rezignovala na práci s těmi, kteří ji životně potřebují.“ Konec citace. Pozoruhodné odhalení. Teplé jídlo bezdomovcům vaří na akcích Food Not Bombs zřejmě Mladí konzervativci. Romy při šluknovských demonstracích asi bránili lidé z iniciativy D.O.S.T. Sociální centrum Klinika nejspíš nepouští dovnitř nikoho bez kravaty.

Následuje podpásovka: nová levice potřebným údajně „vzkazuje moudra v intencích starého sloganu Antify Za vaše pos*aný životy si můžete sami“. Jenže slogan zněl: „Cikáni nemůžou za vaše po*raný životy.“ To je zásadní rozdíl. Vždyť levice naopak víru, že je každý a za všech okolností strůjcem svého štěstí, dlouhodobě zpochybňuje.

Hůlová pokračuje sugestivní otázkou: co když si tiší příznivci útoků na kavárny myslí, že se tam schází děti z lepších rodin, kteří pohrdají obyčejnými lidmi a sosají granty, což obyčejní lidé neumí? – To si myslet opravdu můžou. Například zmíněná žižkovská Klinika ale důsledně funguje bez grantů a obyčejným lidem nabízí třeba bezplatnou prádelnu. Nezdá se, že by si tím zajistila lepší pí-ár.

Co by tedy měla takzvaná nová levice dělat? Autorka navrhuje podat ruku nepřátelům, organizovat setkávání s uprchlíky a prosadit čitelnou imigrační politiku. Předně: imigrační politika se pořád ještě vytváří na vládě, ne v kavárnách. A na podávané ruce se bohužel moc odpůrců imigrace nechytá. Ti, kteří přišli na dubnovou akci Oběd v mešitě, se tam nakonec fotili s protiislámskými vlajkami nad hlavou a kebabem v ruce.

Že je takzvaným obyčejným lidem těžké se zavděčit, to ostatně mohla poznat sama spisovatelka. V komentářích pod jejím článkem najdeme i výzvu: „Paní Hůlové bych si dovolil doporučit, aby se začala zabývat obyčejnými českými občany místo Mongolů a šlapek.“ Podá Hůlová jejímu autorovi přátelskou ruku? Domluví mu rande s Mongolem nebo s prostitutkou? Anebo ho prostě bude ignorovat, protože jsou pro ni takzvaní obyčejní lidé jen zbraň v jejím boji se slaměným panákem hatefree kavárenské levice?