Donald Trump, zachránce Evropy? (2018)

Jde o dohodu Íránu se všemi členy Rady bezpečnosti a s Německem. Ta odstraňuje většinu sankcí uvržených na Írán za ústupky Teheránu ve věci vývoje jaderných technologií. Dohoda se zrodila po dlouhém úsilí před třemi lety a Barack Obama ji považuje za jeden ze svých předních politických odkazů.

Trump dohodu už během kampaně označoval za katastrofální, i když si řada lidí myslela, že po zvolení na svou rétoriku zapomene. Americký prezident však i nadále trvá na tom, že dohoda je špatná, protože odbourala sankce, ale neznemožnila Íráncům tajně vyvíjet jaderné zbraně.

Proto hrozí, že pokud se do 12. května nepodaří najít způsob, jak ji vylepšit, neschválí pravidelně podepisované prohlášení, že Írán svou část dohody plní a tím obnoví pozastavené americké sankce. Írán by pak neměl důvod dodržovat svou část ujednání a systém dohod by se zhroutil.

Odvolá, co odvolal?

Jedna z potíží amerického postoje spočívá v tom, že není zřejmé, zda se Trumpův postoj opírá o nějaký promyšlený plán nebo pouhé pocity. Je tu také možnost, že kolaps dohody s Íránem by mohl negativně ovlivnit i výhled na dohodu s Pchjong-jangem o severokorejském jaderném programu.

Se zrušením jaderné dohody s Íránem otevřeně nesouhlasí Evropané. Potíž jejich postoje pro změnu spočívá v tom, že není jasné, zda si nejsou, stejně jako Trump, vědomy velkých chyb ujednání, ale nemají odvahu věc znovu otevřít.

Například německé tajné služby otevřeně konstatovaly, že Írán vlastně dohody nedodržuje, ale žádná ze zúčastněných západoevropských vlád podle toho nekoná. Panuje tak podezření, že se snaží problém odsunout v naději, že ho jednou vyřeší někdo jiný nebo že se věci nějak vyvinou samy.

Jménem Evropy

Macron nyní přijel do Washingtonu dohodu s Íránem údajně zachraňovat jménem evropských zemí. Na jeho pozici je zajímavé, že oproti svým kolegům vůbec nevylučoval možnost nějakých úprav dosud údajně neměnné a nejlepší možné dohody. Umí si prý představit nějaké dodatky.

Konkrétně by se asi jednalo o požadavek, aby Írán umožňoval přístup do všech podezřelých objektů, což dohoda nestanoví. A za druhé, aby se jasně řeklo, že íránský jaderný program je úzce spjat s vývojem balistických střel a i tento program je tedy potřeba omezit. Na Trumpovu představu, že dohoda by nevyprchala po roce 2025, ale platila by trvale, asi nedojde.

Samotný Írán je s posledním vývojem velmi nespokojen. A tak zatímco dříve dávali v Teheránu najevo nespokojenost s jadernou dohodou, nyní paradoxně zahájili boj na její obranu. Zdá se tedy, že ji hodnotí jako velmi výhodnou – zajišťuje totiž příliv ropných peněz pro stále nespokojenější společnost. Írán mezitím stále úspěšněji zapouští kořeny v Sýrii a stává se klíčovým hráčem ve východním Středomoří, takříkajíc v evropské předsíni.

Ručení bez záruk

Nyní je otázka, co se vlastně děje v pozadí americko-francouzského jednání. Zda Macron využívá Trumpovy úlohy zlého policisty, aby u ostatních signatářů prosadil ústupky, a nebo zda jen Trumpa nechlácholí, aby od něj získal jiné ústupky. Třeba slib, že USA zůstanou vojensky přítomny v Sýrii, jak si přeje Francie.

Trumpův slib Macronovi ohledně Sýrie je ovšem velmi dvojznačně formulovaný. To ale platí i pro slib, který dal ohledně nápravy dohody s Íránem Macron Trumpovi. První odpověď ale přijde už 12. května, až Trump podepíše, případně nepodepíše odklad protiíránských sankcí.