Ranní úvaha Miloše Rejchrta – Pomalu ke studánce (2018)

Jednak 6. dubna, to se Malý princ v New Yorku roku 1943 do světa literatury narodil v anglickém překladu, a také 26. dubna, kdy ta knížka vyšla v originále, tedy francouzsky. Napsal ji a ilustroval poštovní i válečný pilot Antoine de Saint-Exupéry.

Jeho něžná a trochu melancholická  pohádka o setkání v poušti se sdílným mimozemšťanem z planetky B 612 se tak říkajíc trefila do poptávky, počet prodaných exemplářů se odhaduje na 145 miliónů, knížka byla přeložena do 300 jazyků a stala se ve 20. století nejpřekládanějším literárním dílem hned po Bibli.

I mne provází větší část mého života, ne ovšem od dětství. Ta knížka se jenom tváří, že je pro děti; její poselství začne člověk oceňovat snad až tak ve věku prvních lásek a prvních rozchodů.

Útěšná moudrost Malého prince vyžaduje  od čtenáře jistou míru vlastních zkušeností s tím, co se všechno děje ve světě lidí, pak k němu může promluvit lehce nadzemsky, nadčasově a přitom aktuálně, podobně jako moudrost poutníka z Komenského Labyrintu světa.úvaha Miloše Rejchrta: Adventu sluší svíce

Připomene mu, že ve všech dobách lidé ve své podstatě zůstávají stejní, stejně touží po štěstí a stejně jsou zklamáni z nenaplnění svých tužeb. Jako dřív, i dnes jim uniká, že to důležité je očím neviditelné a že správně vidíme jen srdcem. Malý princ s nadhledem mimozemšťana pozoruje, jak u nás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě, a přece nenalézají, co hledají. Přitom by to mohli najít v jediné růži nebo v trošce vody.

Malý princ při putování po naší planetě potká prodejce velmi účinných pilulek proti žízni. Když člověk polkne jednu týdně, celých sedm dní už nemusí pít. Je to veliká úspora času, vychvaluje své zboží obchodník, znalci vypočítali, že člověku ušetří pilulka za týden 53 minut, a může pak naložit s takto ušetřeným časem podle svého. Na to odvětí malý princ: „Kdybych já měl 53 minut nazbyt, šel bych docela pomalu ke studánce.

Mimozemšťanův návod k zacházení s volným časem se mi osvědčil. Vystoupím z autobusu ve Vozníci u Dobříše, pak stoupám beze spěchu lesní cestou směr Knížecí studánky a za hodinku jsem na místě. Také tam lze dojít od vlaku ze Všeradic, přes vrchol brdského hřebene, to se ovšem za 53 minut stihnout nedá, ale o to víc pak pramenitá voda z lesní studánky nad hájovnou chutná.

Ale slovo “chutná“ není to pravé: v tom doušku je víc než chuť, je tam i stopa tajemství všech našich žízní. Ty lze slastně utišit, ale jen na chvíli, ony se zase ozvou. Všechno utišení, nasycení, spočinutí na planetě Zemi je dočasné, zatímco touha je věčná.

Malý princ  to vystihl, štěstí vždycky bude spíše okamžikem, chvilkou, než setrvalým stavem. Proto k němu stačí vlastně málo. Například cesta, schopnost chůze a studánka.  A mám pro vás dobrou zprávu: ta studánka nevyschla a cesta tam vede.