Druhé kolo prezidentských voleb a noční můra prezidenta Erdogana (2018)

Těmi jspou bývalá ministryně vnitra a kandidátka Strany dobra Merel Akşenerová a kandidát hlavní opoziční Republikánské lidové strany Muharrem Ince. Všichni se tedy logicky snaží v zahraničí získat co možná největší podporu způsobem, který je zároveň vystihuje.

Prezident Erdogan a jeho stoupenci kvůli odporu západoevropských zemí nemohou vést přímou předvolební kampaň v zahraničí. Unijní státy jako Německo, Nizozemsko, Rakousko i Švýcarsko tureckou předvolební agitaci už předem zakázaly. Ovšem přibližně tři miliony tureckých hlasujících je příliš velká síla, aby se s rozhodnutím zahraničních úřadů prezident Erdogan smířil.

Když tedy nemohl za svými potenciálními voliči, nechal je přicestovat k němu. Za pomoci Unie evropských tureckých demokratů, vlivové organizace blízké jeho vládní straně a předsedy bosenských muslimů Bakira Iztetbegoviće, promluvil k emisarům turecké diaspory v Evropě prezident a kandidát Erdogan v Bosně a Hercegovině.

V prostorách bývalého Olympijského stadionu v Sarajevu se sešlo deset až dvanáct tisíc účastníků z celé Evropy, kteří tureckou hlavu státu pozdravili skandováním „Bůh je veliký“  a „sultán Erdogan“.

V průběhu shromáždění se prezident Erdogan pokusil s heslem „z Evropy k světu“ dosáhnout několika cílů zároveň. Za prvé prohlášením, že zákaz kampaně v unijních zemích svědčí o jejich nedemokratičnosti, zkusil motivovat v zahraničí žijící turecké voliče, aby měli potřebu jej bránit a hlasy mu hodili tak říkajíc naschvál.

Sázka na jistotu je nejistý podnik

Za druhé v zahraniční žijící Turky vyzval, aby se ucházeli o občanství hostujících zemí, aby se mohli účastnit tamního politického života a ovlivňovat místní politiku. Tím vyslal vzkaz do zahraničí, že pokud bude zvolen a jeho plán vyjde, nebude se rozpakovat využívat turecké občany pro své cíle.

Tak, jako v roce 2017, kdy před německými parlamentními volbami doporučil nevolit kancléřku Merkelovou, protože je prý k Turecku nepřátelská. Aby se turecká menšina nebála ztráty kontaktu s domovskou zemí, chytře ji Erdogan ujistil, že takzvané modré karty umožňující Turkům žijícím v zahraničí volit, zůstanou v platnosti.

Třetí neméně důležitý motivační vzkaz pro Turky v zahraničí spočíval ve vizualizaci, neboť prezident Erdogan vystupoval na jevišti, na kterém se kromě jeho podobizny skvěla také obrovská podobizna Mustafy Kemala Atatürka. Prezident Erdogan ji ale nevyužívá na znamení své oddanosti modernizaci a sekularizaci Turecka po vzoru svého předchůdce.

Jeho cílem je vzbudit v tradičně historicky silně cítících Turcích pocit romantismu. Implikujícího, že i prezident Erdogan je velký vůdce, ochránce Turků i muslimů na Balkáně, v západní Evropě i kdekoliv jinde. A po svém zvolení bude ještě větší vůdce, jak říkají jeho příznivci, „sultán“.

Jeho dva hlavní soupeři mají v tomto ohledu ale jistou výhodu. S emisary diaspory se setkávají doma a těží ze svého původu. Akşenerová i Ince jsou totiž potomci Turků, kteří v dobách pádu Osmanské říše museli odejít z Balkánu zpět do budoucího moderního Turecka.

Ince je označovaný za „Kemalova bojovníka“, tedy stoupence Atatürkova odkazu republikánství a sekularizace. Akşenerová nedávno získala přízvisko „Asena“, podle mytologické vlčice, matky prvních Turků. Tvoří alternativu pro voliče, kterým se stýská po umírněné islámské verzi Turecka před změnami prezidenta Erdogana.

Oba také slibují napravit vztahy s Evropskou unií, což může být sympatické šesti milionům Turků, z nichž na pět a půl milionu žije v zemích západní Evropy.

Průzkumy veřejného mínění se měsíc před předčasnými tureckými volbami shodují, že prezidentu Erdoganovi chybí k výhře v prvním kole přibližně osm procent hlasů. Jeho dva hlavní protikandidáti mají v součtu více než on a v druhém kole se hodlají podpořit. Hlasy zahraničních Turků tedy mohou hrát zásadní roli a původní sázka na jistotu prezidenta Erdogana je stále více nejistý podnik.