Hamáček, Dostojevskij a referendum (2018)

A podobně je na tom nyní předseda sociálních demokratů Jan Hamáček, který taky k sebevraždě své strany potřebuje pádný důvod, souhlas v referendu, a proto objíždí republiku.

Chce spolustraníky přesvědčit, že mají mezi 21. květnem a 14. červnem hlasovat pro vstup do koalice s čtyřnásobně silnějším predátorem, kterého budou podporovat komunisté a o němž bývalí členové vlády vědí, že chce o všem rozhodovat pouze sám. Přičemž v době hlasování ze složení kabinetu budou znát straníci jen znění dohod a jména svých pěti ministrů.

ANO jména svých ministrů zatím nezná a zřejmě s nominací otálí schválně, aby mohla dále taktizovat: za každou cenu potřebuje ve sněmovně získat důvěru, a proto musí vyhovět prezidentovi i komunistům.

Pokud ČSSD odmítne vstoupit do koalice, nebude ANO sociální demokraty už potřebovat, nemusí jim nic sdělovat a vyhrožuje, že za rok by se mohly konat předčasné volby. Tím získá ANO prostor k zastavení trestního stíhání předsedy a výměny lidí na důležitých postech, jinak by mohly být volby již v říjnu spolu s komunálními volbami.

Nepřesná metafora

Připomeňme, že podle schváleného řádu vnitrostranického referenda bude moci každý z 17 683 členů hlasovat na schůzi místní organizace, kterých je přes tisíc. Referendum bude platné, zúčastní-li se hlasování 25 procent, z nichž by pro muselo hlasovat asi 2 211 členů.

Najde-li se tolik souhlasných hlasů, lze předpokládat, že pan Hamáček skončí, řečeno metaforicky, stejně jako Kirillov, který se zastřelil a podobně dopadli i ostatní postavy v románu: zemřeli, nebo odešli.

Zabránit tomuto truchlivému scénáři by mohlo ještě jedno pravidlo: jednání místních organizací je usnášeníschopné tehdy, pakliže po patnácti minutách od začátku schůze jsou na místě dvě pětiny straníků. Pokud se nedostaví tolik straníků na schůzi, nebude se moci nikdo z přítomných vyjádřit k případnému vstupu ČSSD do vlády.

Připomeňme, že jedno referendum již v ČSSD proběhlo skoro před čtyřmi lety, účast přesáhla 52 procent, jenže tehdy strana nebyla rozpolcená. Tentokrát je situace jiná, a proto si Ústřední výkonný výbor nechává otevřená zadní vrátka: pokud nebude naplněno stanovené kvórum, rozhodovalo by o dalším postupu jen vedení: buď by vzalo na sebe vinu jako Kirillov, nebo by odešlo do opozice.

V jednom je ale má metafora nepřesná: v románu šlo o anarchisty a v naší současnosti jde o tradiční politickou stranu, která by v případě, že by spáchala sebevraždu, v politické krajině hodně chyběla.