Jak mluvit o bydlení s těmi, kteří jeho potřebě nerozumí, protože se nemusí bát? (2018)

Lidé, kteří se ve svém dětství a dospívání museli (ne chtěli!) stěhovat a často střídali nekvalitní domov za ještě nekvalitnější, jsou chudobou ohroženější mnohem víc, než my, kteří jsme ve svém dětství zažili stabilitu domova.

V Poslanecké sněmovně se ve čtvrtek projednávala možná změna vyplácení příspěvku a doplatku na bydlení. Tento příspěvek pobírá na 270 tisíc domácností, to znamená několik set tisíc lidí. Na doplatku, který se často vyplácí lidem na ubytovnách nebo v azylových domech, pak stojí životy dalších 50 tisíc domácností.

Už jen z těchto čísel je zjevné, že tyto dávky nečerpají jen sociálně slabí. Takovým typickým příjemcem příspěvku na bydlení může být třeba rodina, která kvůli péči o dítě disponuje jen jedním aktivně vydělávajícím členem. Tato situace je mnohdy jen dočasná, trvá tak dlouho, jak je matka nebo otec na rodičovské dovolené.

Příspěvek na bydlení ale může brát i rodina, ve které se potkávají dva učitelské platy, určitě se bez něj – alespoň ve velkých městech – neobejdou důchodci a důchodkyně nebo solo rodiče, lidé s handicapem a mnozí další.

Potřebný zákon o sociálním bydlení

Několikrát jsem se setkala s názorem, že by lidé neměli bydlet v místech, na která nemají. Jenže nájmy rostou v poslední době takřka skokově a tímto růstem jsou zasaženi ti, které by ještě před lety ani ve snu nenapadlo, že budou jednou bydlet v „drahé lokalitě“. A jaký smysl navíc dává, stěhovat se z místa na místo jen proto, že mě nějaká přirozená, nebo naopak nečekaná životní situace uvrhne do horší sociální situace?

Novely, se kterými přišla ministryně práce a sociálních věcí v demisi Jaroslava Němcová, byly připraveny narychlo. V podobném tempu bylo naplánováno i jejich schválení. Zatímco tolik potřebný zákon o sociálním bydlení, který se nakonec ani neschválil, projednávala minulá vláda po celé své vládní období, zákon, který by mohl brutálně narušit už tak dost křehkou sociální rovnováhu v oblasti bydlení, se dnes šije horkou jehlou.

Navrhují ho přitom lidé, kteří o stresu a nejistotě způsobené možnou ztrátou domova nevědí vůbec nic. Lidé, kteří se nemusí bát, že je zvyšující se nájem připraví o bezpečí, jejich děti vytrhne ze sociálních vazeb a uvrhne do koloběhu, který může klidně skončit sociálním vyloučením. Lidé, kteří se o osudy těch, o kterých rozhodují, vlastně ani moc nezajímají.

Těmi z mála, kdo se ve sněmovně bil za právo na důstojný život, který právě příspěvky na bydlení mnohdy jako poslední instance zajišťují, byli Piráti. Patří jim za to dík. Pachuť z toho, jak o bydlení a tím pádem i o budoucnosti celé společnosti uvažují některé ostatní strany a jejich zástupci ale alespoň v mém případě smýt nedokázali.