Zeman by měl zvednout zadek a jít pracovat (2018)

Čas od času se i starý tramp z Hradu pochlapí a vyrazí na nějakou spanilou jízdu do krajů, rozdávat moudra a nevyžádané rady do života těm, které naposledy dobře viděl z oken legendárního Zemáku.

Posledními příjemci jeho kázání se stali lidé v Ústí nad Labem. Město, ve kterém se naplno projevují všechny negativní důsledky absentující sociální politiky, masivní diskriminace, exekučních pastí a trvajícího přetlaku na pracovní místa, momentálně čelí vážnému problému. Dvě z ubytoven, Klišská a tzv. Modrá jsou před zavřením a více než 250 lidem tak hrozí vystěhování. Případ první z ubytoven se snad už podařilo vyřešit, co ale bude s lidmi z té druhé, zatím nikdo neví.

Je to absurdní: různá města po celé republice dnes zavádějí bezdoplatkové zóny, v jejichž důsledku se lidem v nejistém bydlení přestávají platit doplatky na bydlení. Návrh měl původně dopadnout na majitele ubytoven, ale některá z měst si z něj takřka okamžitě udělala bič na ty chudé. Dnes tak hrozí jejich masivní kočování po celé republice a nikdo z postižených, ani z nás, kteří se ještě těšíme relativnímu klidu, nemůže vědět, co vlivem těchto opatření přijde třeba za měsíc.

Tento problém už jiná města postihl v plné šíři a třeba v Lovosicích skončil tak, že lidi ze zavřené ubytovny čekala rovnou ulice. Děti dali ke známým a sami zůstávali v parku.

Rady jako Marie Antoinneta

Případy, jako je ten ústecký nebo lovosický, se budou množit. Proč ale, podobně jako Zeman na severu Čech, ohroženým lidem ještě nepřiložit pod kotel. Prezident včera poslal všechny postižené do práce. Muž, který už po léta pobírá solidní plat a o tom, jak tvrdě (byť třeba na černo) pracují dnešní chudí lidé, neví nic, si s gustem přijel kopnout do všech, kteří se strachují, kde budou příští týden nebo měsíc bydlet. Tomu se říká opravdové hrdinství.

Základy tohoto chování přitom pečlivě pokládaly všechny předchozí vlády. Byly časy, kdy bývalý premiér Petr Nečas jezdil do šluknovského výběžku kázat o nepřizpůsobivých a za vydatné pomoci svého ministra Drábka šikanovali sociálně slabší.

Byly časy, kdy „demokratické“ strany tak důsledně blokovaly jakoukoliv pozitivní změnu v oblasti politiky s bydlením, že se termíny jako „zneužívač sociálních dávek“ vžily do našeho běžného, každodenního slovníku. Tyto strany a jejich zástupci to navíc dělaly s takovou vehemencí a s takovou rétorikou, že si s Milošem Zemanem vlastně nemají co vyčítat.

I když by si to mnozí z nich odmítali přiznat, je Zeman dnes i jejich prezidentem. Kdyby léta budované celospolečenské klima, vystavěné na ostrakizaci těch nejslabších, nebylo českým politickým evergreenem, jen těžko by se Zeman setkával s obecným pochopením.

Je velká škoda, že se prezident nezvládl vypravit třeba do Brna. Díky hnutí Žít Brno a zastupiteli Martinu Freundovi tam totiž už víc než rok běží jeden úspěšný sociální program. Rapid re – housing, vytvořený na inkluzivní a důsledné sociální práci s lidmi v nejistém bydlením, se těší nejen ohromujícím výsledkům, ale i zahraničnímu uznání. Podobné úspěchy se momentálně očekávají u individuálního programu Housing first, pracujícího i s těmi nejvážnějšími případy z ulice. Brno jasně ukazuje, že možnosti tu jsou.

Jenže Zeman jinou, než svou realitu vidět neumí, ani nechce. Proč taky. Je mnohem jednodušší dělat nejvyššího státního úředníka, uzavřít se s přáteli v přepychovém Hradě a rozdávat rady podobné těm, které před Francouzskou revolucí udělovala Marie Antoinneta. Bohužel pro nás není v téhle pohodlné, vypočítavé a štvavé předsudečnosti sám. Právě naopak.