Syrské sirotky lze přijmout i proti vůli Babiše. Nestojí nad zákony (2018)

Podobné věty totiž ovládly český veřejný prostor po Mnichovu 1938. A zdůvodňovalo se jimi vypovídání židovských utečenců, nebo odebírání azylu německým politickým běžencům. Té době, kdy se tak dělo, se dnes říká druhá republika. A z těch pár měsíců mezi Mnichovem a okupací je toho málo, na co bychom mohli být jako Češi hrdi.

Jednou z mála takových pozitivních kapitol je dnes už slavný příběh Wintonových dětí. Dětí židovských, které před smrtí v plynových komorách zachránil odvozem do Velké Británie sir Nicolas Winton.

Nad tímto příběhem se dnes dojímáme. Ale většinou už nedodáváme, že se tak dělo v pomnichovském Československu zachváceném obří, odpornou a zbaběle hanebnou vlnou antisemitismu, která neměla obdoby.

Obyčejný populista ustoupí

A těch lidí, kteří tady v Česku Wintonovi pomáhali s dobrým úmyslem, moc nebylo. Pražské úřady pak poskytovaly pomoc především proto, že zbavit se Židů bylo z pohledu tehdejší československé vlády jen dobře. A proč v tom bránit britskému snílkovi

My, kterým přijdou slova vlastního premiéra vůči syrským sirotkům nelidská, máme možnost se mu postavit. Postavit se vlně islamofobie, podobně hanebné, jako byl druhorepublikový antisemitismus. A syrským sirotkům se pokusit pomoci sami. Tak jako židovským dětem z Československa sám pomáhal sir Nicolas Winton.

A to i v rámci českých zákonů, které ať si Andrej Babiš říká co chce, stále umožňují přijímat žadatele o azyl. A Česko, byť premiér tvrdí, že nepřijmeme ani migranta, i dnes uděluje ročně několik set azylů a dlouhodobých pobytů pro válečné uprchlíky. Včetně těch ze Sýrie. Prostě proto, že stále máme takové zákony a ani Andrej Babiš není bůh, který by stál nad nimi.

Navíc jsem přesvědčen, že pokud nás bude dost, a já pořád věřím, že nezfanatizovaných, odvážných lidí se srdcem na správném místě je v této zemi většina, i Andrej Babiš sám nakonec ustoupí. A Česko pomoc syrským, ale třeba i ukrajinským sirotkům poskytne.

Protože Andrej Babiš není koneckonců, alespoň prozatím, nic jiného, než jen obyčejný populista. A ten přece názoru většiny nakonec ustoupí.

Autor je redaktorem MF DNES