Řád pro paní Dvořákovou (2009)

Přidal: Premek |

Říjen 21, 2018

Připravil Adam Drda. Glosa.

Natočeno 2009. Premiéra 2. listopadu 2009 (ČRo Rádio Česko, 9:35 h.; 4 min.) v cyklu Glosa Rádia Česko.

Lit.: -adr- (= Drda, Adam): Adam Drda: Řád pro paní Dvořákovou. In web ČRo Rádio Česko, 2. 11. 2009 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Už se o tom sice hodně psalo a mluvilo, ale jednomu to stejně nedá: mezi významnými Čechy, oceněnými před pár dny (28. října) prezidentem republiky, se ocitla předsedkyně Českého svazu bojovníků za svobodu Anděla Dvořáková. Dostala řád TGM „za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie a lidská práva“ a pronesla plamenný projev, z něhož vyplynulo, že ústředním výdobytkem české kultury a civilizace je poválečné vyhnání Němců a že tento výdobytek je třeba úzkostlivě střežit. Kdo to nedělá, není vlastenec, nýbrž pochybná existence. Řád pro paní Dvořákovou sice nemá „mediální rasanci“ medaile pro Karla Gotta, ale je to možná ještě větší lapsus.

Předsedkyni bojovníků za svobodu Anděle Dvořákové nacisté v roce 1943 ve věznici ubili otce, ona se pak musela dva roky skrývat pod cizím jménem. Lidem, kteří prožili výjimečně hrozivé věci je nepochybně třeba naslouchat – koneckonců, Rádio Česko vysílá pořad Příběhy 20. století, který stojí na výpovědích podobného druhu. Jenomže naslouchat někomu, přijímat jeho svědectví, je něco úplně jiného než nekriticky akceptovat jeho názory a jeho pohled na svět. Utrpení z nikoho automaticky nečiní lepšího člověka, nedělá z něj morální ani intelektuální autoritu – vždycky záleží na tom, jak konkrétní člověk své utrpení „zpracuje“, jak ho to utrpení poznamená, v co ho přetvoří.

Paní Dvořáková své utrpení přetvořila v nenávist až za hrob a dnes má politické názory, které lze označit za paranoidní. Donedávna navštěvovala setkání obskurních extrémních organizací, jako jsou Kluby českého pohraničí, v nichž se potkávají komunisté s někdejšími Sládkovými republikány. V roce 2004 vystoupila jako čestný host na sjezdu Komunistické strany Čech a Moravy a prohlásila k delegátům: „Nedopusťte, aby se Česko rozpustilo v EU jako kostka v šálku hnědé kávy. Co myslím tím hnědé, nemusím, doufám, vysvětlovat.“ Ty věty jsou příznačné, stejně jako místo, kde byly proneseny: je šedesát let po válce, ale paní Dvořáková se bojí hnědého nacismu v Evropě a má strach z „revize výsledků druhé světové války“. Že v Evropě žádné „hnědé nebezpečí“ neexistuje a že výsledky druhé světové války byly naštěstí revidovány rozpadem sovětského impéria, to jsou informace takříkajíc mimo její svět, desítky let komunistické diktatury rovněž.

Potíž je v tom, že si to paní Dvořáková nenechává pro sebe, ale soustavně šíří nacionální nesnášenlivost nebo přímo nenávist. Utrpení lidské bytosti posuzuje podle toho, jakou národnost ta bytost měla: stručně řečeno, když nacisté umlátili Čecha, bylo to špatně, když Čech po válce umlátil Němce, přinejmenším to nevadilo. Pokud zastáváte názor, že je principielně zlé, když se lidé zabíjejí a vyhánějí z domovů, pak u paní Dvořákové nepochodíte. Pokud si myslíte, že když je člověk v hrobě, měl by mít právo ležet tam důstojně, tj. se vší pietou a mít klid, jste na omylu – leckterý Němec si to nezaslouží. A pokud máte za to, že je pochopitelné, když se třeba lidé jezdí dívat na domy, v nichž žily generace jejich předků, pak vězte, že pro sudetské Němce to neplatí.

Kdyby všechny tyhle věci Anděla Dvořáková šířila jako soukromá osoba, bylo by to jedno. Jenomže je šíří – a vždycky to zdůrazňuje – jménem Českého svazu bojovníků za svobodu. Jestli se v té organizaci nenajde dost lidí, kterým to vadí a kteří si nemyslí, že nenávist je hybná síla národního společenství, pak je to tristní. A co má společného zaryté antiněmectví s rozvojem demokracie a lidských práv, tomu už nerozumím vůbec.

Autor je redaktor ČRo Rádia Česko, spoluautor dokumentárního cyklu Příběhy 20. století

Eseje, fejetony, přednášky