Kdo je tady nemocný? (2018)

Půlhodinový film přibližuje pátrání dvojice po zmizelém synovi Andreje Babiše, který měl být, podle jeho vlastní výpovědi, jemně řečeno přesunutý na ukrajinský Krym, aby nemohl vypovídat v kauze Čapí hnízdo.

Babiše mladšího novináři nacházejí ve švýcarském bytě s jeho matkou a najdou potom i člověka, který ho na Krym měl dovézt. Ten se pochopitelně nechce o ničem bavit a chvílemi to vypadá, jako by Slonkovou s Kubíkem nejraději praštil.

Ráno, po zveřejnění reportáže, zamakalo PR oddělení Babiše na vyjádření. „Čau lidi“ protentokrát chybí a celý text je na běžnou úroveň premiérových projevů nezvykle krátký. Tři odstavce o tom, že obě jeho děti jsou psychicky nemocné, že premiérova dcera má bipolární poruchu, a že syn musí žít pod dohledem své matky mimo Českou republiku a brát prášky.

Jenomže jak tohle prohlášení souvisí s celou kauzou, nikdo nevíme. O to, jestli jsou premiérovy děti nemocné, případně jak, ve Zvláštním vyšetřování opravdu nejde – jde přece pořád a dokola o Čapí hnízdo a jeho neprůhledné dotace i podivnosti, které se kolem případu dějí a které vrhají stíny pochybností i na práci Policie ČR.

Nedovolme stigmatizaci duševních poruch

Koneckonců, ještě před nedávnem byly Babišovi obě jeho děti dobré. Na to, aby na ně převáděl majetek, aby fungovaly v dozorčích radách, na to, aby se celkově podílely na správě Babišova milionového majetku a on se jimi zaklínal. Dnes z nich dělá skoro nesvéprávné šílence. A ví proč.

Babišův syn působí v reportáži opravdu pohnutě a vypadá to, že na tom není dobře. Jeho výpověď natočená na skrytou kameru v brýlích, se zadrhává, vyslovuje s obtížemi a pomalu. Určitě v tom hraje roli nečekaná návštěva: Slonková a Kubík zazvoní přímo u dveří bytu a Andreje Babiše mladšího neustále přerušují, takže sám nedokáže říct skoro ani větu.

Podstatné věci z něj ale nakonec přece jen vypadnou: ukáže se, že policie o něm ví a že ji mladý Babiš dokonce sám kontaktoval. Hlavní otázka teda je, proč se ještě nepodařilo získat jeho výpověď?

Debaty o psychických poruchách a nemocech jsou v České republice značně předpotopní. To, že je někdo „blázen“, říkáme až nezvykle často, aniž bychom přesně věděli, na co tím chceme odkazovat. Podobně se chová i Babiš, když skrz poukazování na psychickou nepohodu nebo onemocnění svých dětí naznačuje, že nejsou schopné normálního fungování a že jsou tudíž nevěrohodné.

Vyjádření „je nemocný a bere prášky“ je přitom úplně vágní a nicneříkající, ale ve všeobecné atmosféře koukání se skrz prsty na každého, kdo nějak „není normální“ (už tento termín přitom normalitu vymezuje úplně hloupě), může působit věrohodně. Jako vysvětlení toho, že cokoliv Babišův syn řekne nebo udělá, není racionální, vědomé a příčetné. Je to známá taktika a využívá ji kdekdo i na bazální úrovni komunikace.

Babiš si na svého syna dokonce nechal vypracovat posudek, bohužel ho má na svědomí Dita Protopopová – lídryně kandidátky ANO na Praze 8 a manželka muže, který měl údajně unést Andreje Babiše mladšího na Krym. To do celého případu vnáší další vlnu podezření a nevěrohodný tu samozřejmě vůbec není Babišův syn, ale Babiš sám. A spolu s ním i policie, která by na podobné jednání měla být připravená a měla by ho umět řešit.

I kdyby totiž Andrej Babiš junior byl nějak „nemocný“, nemělo by to vůbec narušovat jeho schopnost vypovídat, naopak by se policie měla snažit, aby to pro něj bylo co nejmíň zatěžující a náročné. „Psychické problémy“ totiž nejsou to, co z nich Babiš v této situaci (a spolu s ním mnozí další při jiných příležitostech) dělá.

Možná je to drobnost, ale právě proto, jak celou kauzu PR oddělení českého premiéra rámuje, je to drobnost zásadní. Tak se jí nenechme ošálit a nedovolme takovou stigmatizaci duševně nemocných, protože to jediné by bylo opravdové bláznovství.