Babiš krizi přežije (2018)

Patří k nim nedůslednost občansky aktivní společnosti, její neschopnost sjednotit se, soustředit se na srozumitelné a dobře komunikované cíle bez rozptylování se podružnostmi, stejně jako její malá schopnost dostat do ulic mnohem víc lidí.

Jednou z oněch rozptylujících podružností je příběh premiérových květin, které skončily v koši. Připomněl mi skoro zapomenutou událost, která se odehrála na Letenské pláni před 29 lety. Kněz Václav Malý, jenž tam v mrazivém počasí vtipně moderoval mítink Občanského fóra, si dovolil žertík na tehdejšího prezidenta Gustáva Husáka.

„Podívej se Gusto, jak je tady husto!“ zarýmoval Malý. Našlo se pak dost krasoduchů, kteří kolem Malého poznámky spustili haló. Na Letné se urážel pan prezident! Co si to Malý dovoluje! My, studenti Karlovy univerzity, kteří jsme organizovali stávku, jsme museli objasňovat hlavně mimo Prahu, jak to s tím urážením vlastně bylo.

Babiš si může mnout ruce

Podobně se dnes dost lidí rozčiluje, že kdosi vzal Babišův pugét a odnesl ho do koše. Jistě, není to moc vhodné. Mezi desítkami tisíc, které v Praze protestovali proti vládě, se logicky najdou jedinci se spoustou blbých nápadů. Jde tu však o podstatnější věci než nevychovanost některých Pražanů.

Pak je tu nejednotnost. Různé demonstrace proti vládě organizovaly různé aktivistické skupiny. Kromě protibabišovského a protizemanovského naladění nebyly moc koordinované. Někdo v tom může vidět přirozenou různorodost, ale proti dobře organizované politické koalici je taková rozmanitost spíše slabostí.

V sobotu zaplnili protestující Staroměstské náměstí, ale stěží jich bylo víc než 25 tisíc. Podobný počet se sešel minulý týden na Václavském náměstí. Nad takovými počty mohou cyničtí matadoři Babiš a prezident Miloš Zeman s klidem mávnout rukou.

Ani sociální demokraty asi nepřesvědčí, aby v pátek zvedli ruku pro nedůvěru vládě. Rozhodující demonstrace je plánována na pátek na pražské Malostranské náměstí, kde je omezený prostor a vejde se tam jen několik málo tisíc: Babiš si může mnout ruce.

Kdyby se v metropoli od soboty až do pátku každý den sešlo sto tisíc protestujících, kdyby se něco podobného dělo v Brně i v Olomouci, Babiš by politicky nepřežil. Tak velké demonstrace však vídáme jen ve Varšavě, Bratislavě, Londýně, Paříži či Berlíně. Češi jsou pasivní, moc pohodlní na to, aby na své volené zástupce vyvinuli razantní a soustavný tlak, jehož by se vláda a parlament zalekli.

Občanská společnost je po skoro 30 letech od sametové revoluce stále slabá a má malý vliv na politické strany, jakož i uvnitř nich. Její lídři jsou mladí, politicky nezkušení a naivní. Nezmění-li se jejich přístup, budou nám i nadále vládnout Zemanové a Babišové.