Nerušená špionážní promenáda (2018)

Protože právě tam sídlí ambasády států, které podle Bezpečnostní informační služby jako jediné u nás provádějí rozsáhlou „kontrarozvědnou činnost“. A při vlivových operacích využívají vědomého i nevědomého vytěžování českých zdrojů.

Jinými slovy, někdo pro ruské a čínské špiony užitečný s nimi otevřeně spolupracuje, ať už z jakýchkoli pohnutek, ale leckdo o tom nemá tušení. A není to tedy náhoda, když se s ním jakýsi i třeba sympaticky působící cizinec dává v některém z bubenečských parků do řeči při večerní procházce se psem.

Blízké cíle zemí vzdálených

Ale žerty stranou, protože důraz na aktivitu východních velmocí u nás je ve zprávě silný a alarmující. Vždyť zcela jednoznačně zní slova, že pro BIS byly „prioritními cíli aktivity ruské a čínské státní moci ohrožující bezpečnost a další klíčové zájmy České republiky.“

A jde o trend patrný i monitorovaný už dříve, ale neustále sílící. Přičemž podle českých zpravodajců Čína i Rusko v zásadě míří stejným směrem, tedy proti jednotě Evropské unie, a to způsoby ne zcela totožnými, nicméně příbuznými. Včetně takřečených hybridních.

Číňanům jde zároveň o ekonomiku a vědecko-technickou oblast, posilují činnost osob s diplomatickým krytím a disponují ohromnými finančními prostředky. Ale interesuje je také rozvoj a schopnosti české armády, vojenský průmysl a technologie vůbec.

Ruská strana, která tu má už dlouhodobě zavedenou dezinformační scénu, vidí před sebou zřejmě rozsáhlý cíl: narušit a patrně jednou rozvrátit celé západní liberální společenství. Nic menšího.

A Rusové zřejmě mohou mít dojem, že v méně významné unijní zemi jako Česká republika není jejich špionážní a vlastně destrukční aktivity tolik vidět. Rusko tu navíc má ze starých časů pevné kontakty a dokonce využitelné osoby v různých nikoli nevýznamných pozicích.

Jako z partesu?

Třaskavá zpráva BIS snad hned tak nezapadne. Je to ale otázka. Neboť není jisté, s jakou vážností se k ní postaví stěžejní státní instituce. Kupříkladu ministr zahraničí, kterému vadí enormní počet ruských diplomatických aut, je přece terčem trvalých útoků prezidenta, premiéra, jeho hlavní vládní strany, a také strany vládu u moci držící.

Můžeme jen doufat, že nejde o sborový zpěv podle not vytisknutých na bubenečském vyslanectví.