Konflikt s Bruselem na obzoru (2018)

A to nejen proto, že až do vyjasnění Babišova konfliktu zájmů přestanou téct z Bruselu do České republiky dotace – mimochodem nikoli jen do Agrofertu, jak tvrdí šéf vlády a jeho věrní, ale – podle slov evropského komisaře pro rozpočet Oettingera – do „všech dotčených subjektů“.

A navíc přijedou v lednu evropští auditoři zkontrolovat, jak se tady dodržovala pravidla čerpání dotací z fondu rozvoje venkova už od roku 2007, tedy včetně Čapího hnízda.

Evropští poslanci žádali ve své nedávné rezoluci, aby komise prověřila i symbiózu premiéra a Agrofertu od roku 2014, kdy se stal ministrem financí. V roce 2013 totiž pobíral Agrofert na dotacích z Bruselu 42 milionů eur. V roce 2017 už to bylo 82 milionů eur.

Kvůli problémům Andreje Babiše se však schyluje ke střetu s Bruselem nejen o peníze, ale i o něco mnohem podstatnějšího: totiž o principy.

Byznysplán už skvěle fungoval

Na dobrozdání týmu právníků evropské komise, že je Andrej Babiš jako premiér, ovlivňující rozhodování vlády, a tudíž i veškerá opatření, která se týkají podniků, v konfliktu zájmů de facto automaticky, protože má ze svých podniků prospěch, byť by byly zaparkovány ve fondech, reagoval Andrej Babiš lakonicky, že je to „otázka výkladu“.

Co nás v tomto ohledu čeká, naznačil minulý týden celkem jasně prezident Zeman v televizi Barrandov. Andreje Babiše vzal v ochranu a zdůraznil, že podle českých zákonů na něj nepadá co do konfliktu zájmů ani stín podezření. A Andrej Babiš je přece český premiér a musí se řídit podle českých zákonů, nebo snad ne?

Konflikt s Bruselem je tímto dán předem: nová opatření Evropského parlamentu proti zneužívání evropských fondů, platná od srpna, nejsou směrnicí, ale nařízením.

Jako taková jsou závazná pro celou unii, pro všechny veřejné orgány, firmy i osoby. Bez toho, aby je jednotlivé státy musely vtělit do svého právního systému. Schválená  evropská nařízení jsou totiž nadřazena národnímu právu.

Podle dobrozdání právníků evropské komise má Andrej Babiš jen dvě možnosti: vzdát se postu premiéra, nebo prodat Agrofert, ovšem doopravdy a nikoli „jen jako“. Obojí je v jeho případě těžko představitelné.

Představitelné naopak je, že prezident a další populisté budou pranýřovat postoj Bruselu coby nepřípustný útok na národní suverenitu.

Andrej Babiš to ale bude mít přece jen obtížnější. Zatím zkouší svou obvyklou vyprávěnku pro domácí publikum, že je to všechno jen spiknutí jeho nepřátel, kteří se ho chtějí zbavit, protože je na stopě jejich korupčním machinacím.

Jenže tentokrát sídlí údajní nepřátelé v Bruselu, kde se český premiér snaží vypadat proevropsky. Je to opravdu dilema. Zvlášť teď, kdy jeho byznysplán ovlivňovat české zákonodárství napřímo a nikoli oklikou přes lobování v zákulisí, už tak skvěle fungoval.