Náprava exekučních nespravedlností musí být odmítnutím příběhu o vině a trestu (2018)

Zkoumá mimo jiné, za co se lidé do exekucí dostávají, jak celý systém zadlužení dopadá na jejich vnímání demokracie, právního státu, polistopadového uspořádání, jak míra stresu způsobená exekucemi ovlivňuje životní podmínky uvnitř rodin a výchovu dětí.

Čísla jsou to neveselá: téměř na všech úrovních se ukazuje, že jen samotná zkušenost s exekucemi ovlivňuje vnímání postižených nejen sama k sobě, ale i k okolí.

A navíc: fakt, že je 820 tisíc lidí v exekucích, a že polovina z nich jich má více než tři, je problematický i z hlediska ekonomické stability země. Lidé, kteří jsou zadlužení, odcházejí mnohem častěji do šedé nebo černé ekonomiky.

Podle některých čísel se tak stát připravuje o celé miliardy. A ty pak chybí jinde. Exekučním systémem u nás prošlo už 1,7 milionu lidí. Pravděpodobně tedy někoho, kdo má s exekucemi přímou zkušenost, máte ve svém blízkém okolí.

Co je dnes vina a trest

Příběh, který se u nás často vypráví, je příběhem o vině a trestu. O tom, že se za každé zaškobrtnutí, naivitu, někdy hloupost, jindy neopatrnost, musí platit. Ale je tomu tak? Existují celé skupiny lidí, které můžou páchat nekonečný řetězec životních chyb. Tito zajištění lidé s konexemi nikdy neponesou takovou odpovědnost za to, co napáchali, jako ostatní.

Koneckonců fakt, jestli máte v okolí někoho, kdo je ochotný, schopný vám s exekucemi pomoct (finančně, sehnat vám práci, dát právní pomoc), hraje u dalšího propadání do dluhové pasti jednu z hlavních rolí.

To, že exekuce dusí českou společnost, si už uvědomují i politici a připravují nový insolvenční zákon. Má řadu problematických momentů, ale při jeho schvalování bude hodně důležité, jaká bude dostupnost oddlužení. Senátní výbor ale nedávno odsouhlasil podstatné pozměňovací návrhy Marka Hilšera a příští týden ve středu se celý zákon bude projednávat přímo na půdě horní komory Parlamentu.

V kontextu viny a trestu zní slovo oddlužení jako šílenost. Proč by nezodpovědní spoluobčané měli mít úlevy z přečinů, které napáchali? Odpověď je jednoduchá: protože exekuce se spravedlnosti nerovnají, tisíce z nich jsou nezákonné a do bahna stahují nás všechny.

Právě proto, že lidé v exekucích zůstávají mimo systém, nepodílejí se na ekonomice, pozbývají na důstojnosti a rezignují na občanské svobody. Nic pro ně neznamenají.

Česká republika má dnes desítky tisíc dětských dlužníků. Děti, které nic nevydělávají, můžou přijímat dluhy. Zadlužení dospělí až na výjimky nedluží za neuvážené nakupování dovolených či dárků, ale za krátkodobé půjčky, které jsou často používané na splácení základních nákladů jako je bydlení.

Na debatě, kterou pořádal A2larm v Poslanecké sněmovně, byli krom politiků z ČSSD, KSČM, Pirátů a bývalého ministra spravedlnosti Roberta Pelikána právě i zástupci lidí v dluzích.

„Kdyby u nás bylo oddlužení na dva roky, změní se mi život. Já bych dal klidně i jednu ledvinu, dvě přece nepotřebuju, udělám cokoliv, abych už v té exekuci nebyl. Ale já umřu s dluhem,“ řekl jeden z nich.

Rychlejší oddlužení je běžné ve většině Evropy, stejně jako systém místní příslušnosti exekutorů. Po ní volají i někteří exekutoři a opakují, že stávající systém je nevýhodný pro všechny. Mimo jiné i proto, že u nás není definované, co je a není lichva.

Cest, jak se s exekuční hydrou vypořádat, je celá řada. Kromě legislativních opatření je ale část odpovědnosti i na našem způsobu přemýšlení o tom, co je v dnešní společnosti vina a jaký je její adekvátní trest.

Osobně soudím, že nespravedlivé vymáhání nikoliv dluhů (jistin), ale nepřiměřených nákladů, příslušenství a dalších věcí, které dluh samotný dávno netvoří, spravedlivé není. Právě proto, že dluhy se mají platit, což dnes kvůli šílenému zatížení dlužníků nejde.