Nezodpověditelné otázky kolem Kliniky (2019)

A tak když konkrétním ze Správy železniční dopravní cesty takříkajíc spadlo roku 2016 do klína jakoby nikým nechtěné bývalé zdravotnické zařízení pod žižkovským kopcem Parukářka, v němž už ovšem nějaký čas působili aktivisté pod hlavičkou Autonomní sociální centrum Klinika, museli se o majetek začít starat.

V zakopaných pozicích

To znamená nejprve jej dostat pod kontrolu, neboť lidé u Kliniky odmítali objekt opustit, případně se do něho znovu vlámali a ignorovali sérii verdiktů.

Nakonec nezbylo loni na podzim i Ústavnímu soudu než konstatovat, že „nelze tolerovat okupaci cizích objektů bez právního důvodu jen proto, že jsou momentálně nevyužívány.“ Což byl od počátku hlavní argument aktivistů, kteří uvedli do chodu dlouhodobě zanedbaný a zřejmě bezdomovci a narkomany užívaný objekt.

S cílem zřídit v místě kavárnu, vegetariánskou jídelnu, knihovnu, čítárnu a komunální dílnu, pořádat přednášky, semináře, debaty a workshopy. Díky komunitní podpoře a bez závislosti na veřejných financích.

Asi by si každý na akcích Kliniky na své nepřišel, ocitala se ve zprávách ministerstva vnitra o extremismu – respektive v odstavcích věnovaných extrémní levici. Nicméně určité sympatie vskutku aktivní aktivisté budili a tu a tam to vypadalo, že se pro ně nějaké řešení najde, třeba i v jiném neužívaném objektu.

A když nedobrovolně opouštěl post náměstka pražské primátorky Matěj Stropnický, vymínil si, že bude město ke Klinice vstřícné. Ale to zřejmě nešlo, protože prostě objekt hlavnímu městu nepatří. A musela by být vůle nějak to změnit.

Zákonité finále

Proč nebyla, těžko říci.  A v den, kdy ke Klinice dorazil exekutorský vyklízecí tým s beranidly a policejní asistencí, řekl současný primátor Zdeněk Hřib od Pirátů, kteří by měli mít pro aktivisty jisté pochopení, že se snažili o mediátorskou roli, ale nenašli dost vůle z obou stran sporu. V němž ale mohl být už dávno stát o něco rozumnější a tedy i velkorysejší, Kliniku Správě železnic nevnucovat, anebo aktivistům cosi nabídnout.

Je ovšem otázka, zda by to přijali. Vzpomeňme si, jak kdysi Stropnický starší, ministr obrany, nabízel, že by se policií vždy rozháněné technoparty mohly konat v některém nevyužívaném vojenském prostoru. Na takovou absurditu by zgruntu ilegalističtí technaři přece nikdy nemohli přistoupit!

A tak nakonec i na Žižkově bude policie, ač nerada, muset aktivisty z budovy jednoho po druhém vynášet ven před zraky televizních kamer. A kde kdo si bude klást zřejmě nezodpověditelnou otázku, jestli se tomu nedalo přece jen vyhnout.