Nový název ani prezident Zeman ČSSD nespasí (2019)

Pamětníci hovoří o „šíleném nápadu“, poněvadž jim navržená zkratka SD evokuje nechvalně známou zpravodajskou službu SS a NSDAP.

Tipuji však, že inspirace přišla odjinud. Na Slovensku vládne subjekt s oficiálním názvem Smer-SD. Kdysi pohltil sociální demokracii. Je stále dost populární, ale klasické sociálně demokratické myšlenky jsou v něm spíš doplňkem než ideovým jádrem.

Možná i u nás někoho napadlo vybudovat novou, postsociálnědemokratickou levici – a začít právě názvem. Každopádně jde o zmatený pokus, k jehož autorství se již nikdo ani nehlásí. ČSSD je značka, která rozhodně není natolik ušpiněná, aby bylo nutné se jí zbavovat.

Rovněž není proč přeorávat celé stanovy oranžových. Chtějí být pružnější a rychleji reagovat na události? K tomu se ztenčení orgánů či elektronizace hlasování může hodit.

Poměry v ČSSD jsou vratké

Nebylo by na škodu svěřit větší moc řadovým členům, ať už v referendech, nebo přímých volbách.

Pak ale nedává smysl, když komise, která se chystá na březnovém sjezdu předložit novelu stanov, prosazuje zrušení kvót pro zastoupení obou pohlaví či mladých ve stranických orgánech a na kandidátkách, což je přitom věc, kterou si sociální demokraté schválili v roce 2014 v referendu. K čemu přímá demokracie, když mají její plody končit na kompostu?

Prospěšná zato může být snaha licencovat místní organizace, aby nevznikaly i takové, pro něž stranický program nic neznamená. Občanským demokratům se takto podařilo očistit od těch, kterým šlo jen o mocenské zázemí bez vztahu k idejím a hodnotám.

Přesto platí, že čerstvé členy a voliče lze snáze nalákat prací a vizemi než formalitami. Především musí vidět, že ČSSD reprezentuje autentický levicový program a že na rozdíl od Andreje Babiše, jenž co chvíli sliní prst, z něj necouvne.

Paniku, kterou jak u ANO, tak u tradiční pravice působí svými návrhy ministryně Jana Maláčová, jež získala urážlivou přezdívku „Venezuela“, může mít Lidový dům za sympatický lakmusový papírek.

Předseda Jan Hamáček zase připomíná, že je žádoucí zajistit státnímu rozpočtu dostatek příjmů, zejména zdaněním velkých korporací, aby bylo na péči o rodiny, seniory a další skupiny, které si nemohou ani za ekonomické prosperity příliš vyskakovat.

Aby se o představách ČSSD dozvěděli její potenciální fandové, musí být strana otevřená a hlasitá. K tomu nepochybně potřebuje fungující a co nejjednodušší strukturu.

Vzdávat se dobře známého názvu nebo zásad, které si již členové odhlasovali v referendu, by ale bylo kontraproduktivní. Nakonec se může docela dobře stát, že zástupné problémy budou delegáty sjezdu zdržovat od toho nejdůležitějšího – debaty o politické strategii a taktice.

K mnoha zbytečným vzrušeným debatám nepochybně přispěje i pozvání prezidenta Miloše Zemana na vrcholné sociálně demokratické jednání. Pokud přijede, nepochybně pronese něco kontroverzního. V posledních měsících ostatně nečiní nic jiného, pouze soustavně zpochybňuje instituce demokratického právního státu a útočí na média a své oponenty.

Dá se očekávat, že část sociálních demokratů se za Zemana postaví, jiná jej bude kritizovat. O tom, že poměry v ČSSD jsou stále vratké, svědčí i sobotní znovuzvolení Jiřího Zimoly do čela jihočeské organizace.

Hrozí tak, že na sjezdu se opět rozhoří spory, které sociální demokracii nepomáhají, nýbrž ji oslabují, a které zastíní programové poselství, jež občané od ČSSD očekávají.