Prolomit vlny – Učňáky potřebují reformu, nikoliv nahánění žáků násilím a za trest (2019)

Přidal: Premek |

Únor 14, 2019

Ivo Bystřičan. Komentář. Proč je volání po větších počtech učňů krátkozraké?

Natočeno 2019. Premiéra 14. 2. 2019 (ČRo Rádio Wave).

Lit.: Bystřičan, Ivo: Prolomit vlny: Učňáky potřebují reformu, nikoliv nahánění žáků násilím a za trest. In web ČRo Radio Wave, 14. únor 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Čeští politici a byznysmeni opět začínají debatovat o tom, že je údajně potřeba více absolventů učňovských oborů. Zdá se ale, že místo komplexní reformy učňovského školství chtějí hlavně rychle vytvořit levnou pracovní sílu do montoven. Proč je krátkozraké nahánět mladé lidi na učňáky silou a za trest?

Ještě nedávno se na náměstích protestně provolávalo, že vzdělání není zboží. Dneska by se v případě učňovského vzdělání dalo říct – kéž by bylo aspoň tím. Obchodníci s idejemi raného kapitalismu, ve kterých nemajetné masy mají sloužit průmyslníkům v zájmu pokroku, by je alespoň nemohli bez uzardění vydávat za trest – nutit žáky k učňovskému studiu symbolickým násilím.

To se skutečně děje. Bývalý předrevoluční prognostik a dnešní šéf Hospodářské komory Vladimír Dlouhý, mogulové typu Andreje Babiše, vybraní úslužní hejtmani a jejich modly v podobě regionálních průmyslníků postrádají manuální pracovní sílu a vinu hledají ve vzdělávacím systému. Lidské zdroje bez maturity mají napříště zaručit odborná učiliště, která dnes mají problém. Žákům se na ně moc nechce.

Průmysl naší pověstné montovny světa zažívá konjunkturu, u které euforicky předpokládá, že bude trvat věčně. Robotizace, aplikace umělé inteligence a potřeba lidí, kteří se umí učit, se podle představ byznysmenů nejspíš naší zemi vyhnou obloukem, stejně jako se jí vyhýbá kritické myšlení a schopnost dívat se kolem sebe. Na nás si nějaké novoty nepřijdou. Máme své metody na to, jak lidi do továren dostat. Dokud nelze snadno ve velkém importovat manuální sílu ze zemí, kde se platí ještě méně než u nás, odchováme si do fabrik naše děti. Přesněji řečeno, děti druhých.

Žáci nechtějí jít na učňáky po dobrém, tak tam půjdou po zlém. Takzvané cut-off skóre z dílny Ministerstva školství a Asociace krajů je rafinovaný způsob, jak vnutit produkt, který nikdo nechce. V zásadě to znamená nedat zákazníkovi na vybranou. Je to centrálně stanovená bodová hranice u jednotlivých přijímacích zkoušek. Kdo se přes ni nepřehoupne, může zapomenout na gympl a čeká ho učňák. Pro socioekonomicky slabší rodiny to znamená past.

Kapitáni průmyslu spolu s regionálními politiky chtějí v mnohem větší než nutné míře určovat dětem po základní škole, kde je v budoucnu jejich místo. Na základě pár čísel z testů. Ani slovo o tom, že by se na učilištích mělo něco změnit. Tato modifikace školství ve vzdělávací službu průmyslu znemožní vstup na gymnázia žákům zdánlivě jejich vlastní vinou. Objektivní státní měření jejich schopností na objednávku průmyslu jim dá nezvratně najevo, že na to prostě nemají. A po učňáku pěkně šup do výroby.

Dá se spolehnout na nadšení žáků, kteří se tímto způsobem ocitnou na učilišti, přestože chtěli dělat něco jiného. Jistě se nad sebou už v prváku hluboce zamyslí, uznají nekonečnou moudrost státu a jeho představitelů a pilně se vyučí v napříště skvělé řemeslníky či pásové dělníky, které náš zastarávající průmysl tolik postrádá. Jednou budou naší prozíravé společnosti děkovat, že je nenechala se rozhodnout po svém a zavčasu jim určila jejich místo.

Udělat z učiliště trest na způsob školského vězení za nedostatečný výkon při přijímačkách je pozoruhodně neotřelou marketingovou taktikou. Jejím výsledkem může být jediné. Bude to ještě větší postrach a symbol neúspěchu, než je teď. Učiliště se kvůli neúprosnému cut-off skóre jistě zaplní, ale odpor, demotivovanost a nezájem učňů z donucení budou ještě daleko větší, než tomu bylo dosud. Nezamýšlené důsledky tady těžko mohou mít jinou logiku.

Lidské zdroje bez maturity mají napříště zaručit odborná učiliště, která dnes mají problém. Žákům se na ně moc nechce.

Musí se ale nechat, že je to snadné a levné. Opačný přístup by potřeboval rozhled, vizi a zájem o žáky a jejich budoucnost, nejen o potřeby průmyslníků. Stálo by to čas, práci a peníze. Vyžadovalo by to reformu, která by uměla ukázat a podněcovat atraktivitu a perspektivnost řemesel a manuálních oborů. Tam by se učni naučili také podnikat, stát na vlastních nohou, zvládnout jazyky, absolvovat stáže u těch nejlepších ve svých oborech. Na progresivní učňáky by se žáci časem rádi hlásili sami. My ale evidentně potřebujeme lidské stroje, a proto se nebojíme nástupu robotů. Snadno je uděláme ze svých dětí.

Jak by měla vypadat reforma učňovského školství a co způsobí násilné rekrutování učňů? Poslechněte si komentář Ivo Bystřičana.

Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.

Eseje, fejetony, přednášky