Glosa Pavla Maurera – O plýtvání na charitativním večírku (2019)

A teď jsme u toho plýtvání. Nebojte se, UNICEF neplýtvá, ale my sami máme občas trochu zvrácené chování. Na charitativním večírku, kde jsem měl možnost být přítomen, získal tento fond několik set tisíc korun pro své bohulibé účely. A tak, aby se organizátor alespoň trochu odvděčili svým dárcům, měli zde víno, pivo, nealko i nějaké malé jednohubky k zakousnutí. Jak už tomu tak na konci podobných akcí bývá – prostě malé občerstvení.

Je to zvláštní, kolik nedopitých sklenek vína, kolik nakousnutých a nedojedených chlebíčků jsem pak zaznamenal na barových stolcích, kde je někteří nadšení dárci na chudé a nebohé děti, ledabyle odložili a šli zase zdarma během rautu otestovat nějakou jinou pochutinu.

Vždyť přece už přispěli, tak co by se trápili s tím, že co se nyní na večírku něco málo vyplýtvá. Jen tak namátkou jsem si vyfotil jeden stolek s opuštěnými 12 sklenkami od sektu, vína, nějaké koly a džusu. Pouze dvě z toho tuctu sklenek byly prázdné. V ostatních zůstala nejméně třetina nápoje, vína, džusu určená k vylití do kanálu.

Moc by mne zajímalo, zda by to tito plýtvalové takhle nechali doma a nebo v restauraci, kde za sklenku vína nebo jiného drinku zaplatí 50 až 150 korun? Nedá mi to, abych nezpytoval i vlastní svědomí a na takových charitativních akcích nemyslel na děti, kterým třeba právě UNICEF pomůže, aby měly denně aspoň litr pitné vody.

Současně se nemohu smířit s tím, že pozitivně naladěný výkvět našeho národa je schopen během sbírkové akce dobrosrdečně a zodpovědně pomoci potřebným a současně vyplýtvat tolik potravin a nápojů v rámci své osobní spotřeby. Padl na mne smutek. Ale věřím, že se naše vnímání zlepší, a více si uvědomíme, že v našem globálním světě vše souvisí se vším. A to, že má někdo hlad a žízeň na druhém konci naší planety vůbec neznamená, že se to za pár let nebude přímo týkat i nás.