Notre-Dame, symbol zmaru i naděje (2019)

První z nich je spor, který se rozhořel o interpretaci vyjádření emeritního papeže Benedikta XVI. k tématu sexuálního zneužívání, které ne zcela koresponduje se stanovisky současné hlavy katolické církve.

Tou druhou událostí je požár architektonického klenotu nejen metropole nad Seinou, katedrály Notre-Dame, mimo jiné dějiště světoznámého románu Victora Huga „Zvoník od Matky Boží“.

Chrám byl nedílnou součástí francouzské kulturní i historické paměti a stal se svědkem řady dějinných událostí – svatby Jindřicha Navarrského s princeznou Margot, předznamenávající Bartolomějskou noc, korunovace Napoleona na císaře, nebo z moderní doby pohřbu prezidenta Mitteranda, motoru evropského sjednocení.

Současně se v ní odrážejí i napětí mezi posvátným a sekulárním, které je právě pro tuto zemi tak charakteristické. Během Francouzské revoluce byla stavba zdevastována a o desítky let poté byla rekonstruována a po roce 1904, stejně jako všechny ostatní chrámy, zestátněna v důsledku radikální odluky církve a státu.

Vlna solidarity a nabídek pomoci

Požár není jen jedním z neštěstí, které se občas stávají a nevyhýbají se ani uměleckým skvostům. Plameny uvnitř jednoho z nejposvátnějších kostelů Francie se dotkly i dlouhodobě neuralgického bodu nynější Evropy, tedy vztahu ke křesťanským kořenům starého kontinentu. Navíc se tak stalo na začátku Pašijového týdne.

Ukazuje se, jak navzdory pokročilé technologické globalizaci mají národní symboly velkou váhu a dokáží působit jako mobilizační faktor na společnost. Na chvíli byly upozaděny spory, které Francií zmítají poslední měsíce. Prezident Macron operativně změnil program a pozornost nevěnoval hnutí „žlutých vest“, ale vyzýval k jednotě země tváří v tvář zkáze, která postihla kulturní a duchovní symbol.

Současnou zjitřenou atmosféru však dokládají hned po sociálních sítích šířící se konspirační teorie, zdali za vznikem požáru nemají prsty nějací muslimové, nebo hovořící přímo o nějaké předzvěsti apokalyptických vizí, které se na nás teď řítí.

Jednou z ikonických fotografií je podle mě snímek zpustošeného interiéru katedrály, kde však nad oltářem září nad zkázou uvnitř kříž, pro křesťany symbol bolesti, ale i naděje. Vlna solidarity a nabídek pomoci z různých stran, která se vzedmula nad doutnajícími troskami by tak mohla být potvrzením, že ničivý požár nebude jen znamením zmaru, ale i možné pozitivnější perspektivy.