Žaloba na Zemana neohrožuje Zemana (2019)

S takovouto ambicí bude v Senátu hájit ústavní žalobu na hlavu státu senátor Václav Láska.

V tuto chvíli má jedinou jistotu. Horní parlamentní komora se jí bude muset zabývat. Přispěl k tomu dostatečný počet podpisů, které senátor shromáždil. Zároveň jich není tolik, aby Láska mohl napevno počítat s tím, že stížnost poputuje do sněmovny. Pokud by k tomu přece jenom došlo, cesta ústavní žaloby na prezidenta by tím skončila. Minimálně 120 poslanců by ji určitě nepodpořilo.

Miloš Zeman sesazen nebude. Zároveň nebudou vymezeny mantinely pro výkon prezidentské funkce, i když si to senátor Láska přeje. Ty by mohl stanovit jen Ústavní soud. Proto budeme i nadále svědky toho, jak rozdílně si nakládání s prezidentskými pravomocemi představuje Miloš Zeman a někteří politici.

Například ti, kteří se po pádu Nečasovy vlády marně domáhali jmenování nové, která by se opírala o sněmovní většinu. Místo ní Miloš Zeman jmenoval Rusnokův kabinet a nenamáhal se to dopředu konzultovat s dolní parlamentní komorou.

Snaha pouze symbolická

Jak nakládat s ústavou a pravomocemi hlavy státu, na to existuje diametrálně odlišný pohled také při výměnách ministrů, či jejich jmenování. Přesvědčili se o tom opakovaně sociální demokraté. Do křesla ministra zahraničí přes odpor prezidenta neprosadili Miroslava Pocheho.

V současné době se zatím marně pokoušejí nahradit ministra kultury Antonína Staňka Michalem Šmardou. Miloš Zeman dává opakovaně najevo, že se s touto výměnou jen tak smířit nehodlá. Přitom už má k dispozici žádost premiéra na odvolání Staňka a jmenování Šmardy. Ústavním náležitostem bylo vyhověno. Zbývá už jen formální završení této vládní změny. Prezident republiky s ním otálí a tvrdí, že mu ústava nenařizuje, jak rychle musí postupovat.

Autoritativně vymezit jeho pravomoci, nejenom v této záležitosti, by mohl výlučně Ústavní soud. Nemusel by to řešit pouze na základě žaloby kvůli hrubému porušení ústavy. V jednotlivých případech by mohlo jít spíše o kompetenční spor. Ten by měl větší šanci doputovat k Ústavnímu soudu. Existovala by reálná možnost vnést do výkladu některých prezidentských kompetencí více jasna.

Pochopitelně nelze zaručit, že by podobné výroky Miloš Zeman respektoval. Moc dobře totiž ví, že přijít o prezidentské křeslo jen tak nemůže. Snaha senátora Lásky a jeho kolegů je tak spíše symbolická. Dávají alespoň najevo, že jim není jedno, jakým způsobem si Miloš Zeman vykládá ústavu.

Kdyby k tomu podobně přistupovali i premiér a předseda ČSSD, nedošlo by k prodlevě při jmenování ministra zahraničí a rovněž výměna ministra kultury by netrvala tak dlouho.

Autor je komentátor Českého rozhlasu