Zuzana Čaputová je skutečně prezidentka, ne sexuální objekt. Smiřte se s tím (2019)

I když to samo o sobě neznamená žádnou kvalifikaci, v případě Zuzany Čaputové, bývalé advokátky lidskoprávních aktivistů, která do úřadu nastoupila v pouhých 45 letech se slovy „nepřišla jsem vládnout, ale sloužit“, existuje mnoho důvodů, proč se radovat.

Politička, která od začátku své kampaně hledá konsenzus a snaží se překlenovat rozdělené tábory slovenské společnosti, je v prostoru Visegrádu tak trochu zjevením. To ale nebrání různým „gentlemanům“, aby se namísto o Čaputové politiku starali jenom o její vzhled.

Sexisti, ne gentlemani

Je už takovým zavedeným pravidlem, že objeví-li se ve veřejném prostoru žena (což je, přiznejme si, velmi vzácné), slétnou se na ni jako supi různí hodnotitelé a začnou se předhánět v tom, kdo na její adresu řekne urážlivější výrok. Ženy jsou podrobovány mnohem větší kritice, která mnohdy hraničí až se šikanou. A nejčastěji se hodnotící soudy, výpady nebo rovnou útoky proti nim odehrávají na sexistické bázi.

V případě Čaputové se vyznamenal Ladislav Špaček. Známý „odborník na etiketu“, jehož rady ženám se dlouhodobě pohybují daleko za hranicí trapnosti. Kdybychom žili v jen trochu jiné společnosti, byl by Špaček vnímaný spíš jako komická figurka, jejíž životním údělem je nám neustále připomínat, jaká stupidita a mužská dominance se za výroky o etiketě skrývá.

Bohužel je bývalý protokolista Václava Havla, který proslul perlami typu „žena nesedí u večeře, aby se najedla, ale aby byla krásná“ vnímaný jako pravý odborník na okomentování inaugurace nové slovenské prezidentky, a tak jsme se díky němu mohli dozvědět, že její šaty špatně zakrývaly některé Čaputové partie a také, že schovávaly krk. A to je prý u ženy velký handicap.

V podobném duchu se nesl i výrok dalšího muže, komentátora a zástupce šéfredaktora Reflexu Bohumila Pečinky. Ten zjevně neumí používat vyhledávání v googlu, protože ve vysílání s Barborou Tachecí o slovenské prezidentce mimo jiné řekl, že „o paní Čaputové víme skutečně jenom to, že nevypadá špatně“.

Důsledky emancipace

Zkuste si na chvíli představit takový malý experiment: doba se zvrhne a zničehonic se všechno obrátí: veřejnému prostoru, politice, vedení firem, médií, vysokých škol i pracovišť budou najednou velet samé ženy. Nebo alespoň z 80 procent. Budou okupovat většinu prostoru a blahosklonně se vyjadřovat na adresu mužů podobným způsobem.

„Ladislav Špaček zvolil příjemný oblek, jenom příliš nelichotil jeho partiím. Někde by to chtělo ubrat a jinde? Jinde zase přidat. Především oblast pánve byla zbytečně volná, což je u mužů velký handicap. Tedy má-li muž co nabídnout.“

Anebo: „O Bohumilu Pečinkovi můžeme říct s jistotou jen jedinou věc: je to zralý muž. Ale ruku na srdce, zástupce šéfredaktora jakéhokoliv média by měl mít něco za sebou. O panu Pečinkovi však skutečně víme jen to, že nevypadá úplně odpudivě.“ A takhle by se dalo pokračovat. Třeba do nekonečna.

Věřím, že je pro mnoho mužů nepříjemné vidět, jak důsledkem emancipace ztrácí své samozřejmé postavení. Jak najednou už nestačí jen to, co mají mezi nohama, jak nefunguje po léta zaužívaná pozitivní diskriminace, která některé muže vystřeluje na lepší místa a za lepšími platy jen proto, že jsou muži a ne proto, jaké mají schopnosti.

Zuzana Čaputová je pro tyto potrefené husy rudým hadrem. A tak se snaží ji dehonestovat tak, jak jsou zvyklí: sexistickým poukazováním na její vzhled. Jenže ať se jim to líbí, nebo ne: Čaputová je prezidentka, ne sexuální objekt. Nezbývá, než se s tím smířit.

Autorka je komentátorka serveru A2larm