Prolomit vlny – {Aktivista jako jazykový problém} (2019)

Přidal: Premek |

Červenec 15, 2019

Ivo Bystřičan. Jak veřejnou diskusi ovlivňuje jazyk, kterým média hovoří o občanských protestech? Komentář.

Natočeno 2019. Premiéra 15. 7. 2019 (ČRo Rádio Wave, 11:20 h.; 5 min).

Lit.: Bystřičan, Ivo: Slovo aktivista dělá z občana nepohodlný živel. Média by měla přestat používat škodlivé nálepky. In web ČRo Radio Wave, 15. červenec 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Když nedávno ve Chvaleticích v rámci Klimakempu probíhala blokáda elektrárny, dorazila tam i paní Olga z Pardubic, která protest podpořila sousedským gestem. Blokádníkům přivezla pekáč domácích buchet. Zařadila se tak mezi ty, které média označují téměř bezvýhradně jako protestující „ekology a aktivisty“. Na jejím činu jde vidět, jak je toto označování mylné a škodlivé. Vyčleňuje totiž klasické občanské jednání kamsi do sféry radikálna a domněle protispolečenských proudů.

Proti těm je veřejnost vysazená. V internetových diskusích spousta debatujících posílá demonstranty z Chvaletic tu zpátky na stromy, tu zase do škol a do práce, něco v životě dokázat a pak teprve mluvit, doporučuje jim odpojit se od zásuvek a třít liščí ohony, uklidit si svůj squat nebo holobyt a vůbec sedět doma a nemontovat se do seriózních záležitostí. Samotné označení aktivismus sice není ve své podstatě negativní, ale právě tak se v českém veřejném diskursu používá. Z aktivního občanství se dělá aktivismus a z něj zase nepřijatelný nátlak, který je v zájmu zachování řádu nutné odkázat do patřičných mezí.

Na takovou situaci bylo zaděláno dlouho. Snad už od doby, co samotná změna režimu proběhla bez většího nasazení a přičinění obyvatel. Už rok poté se terčem posměchu i urážek stávali ekologičtí aktivisté, kteří protestovali u ekologicky katastrofálních Novomlýnských nádrží a tím si vysloužili dnes už tradiční nálepku ekoteroristé. Aktivní občanství a aktivismus jako by nepatřily ani do nového režimu. Jednou jsme nabyli svobodu vlastnit majetek a podnikat, tak proč si někdo dovoluje ještě něco chtít.

K tomu výrazně přispěla tajná služba, která už od 90. let mívala ekologické organizace na seznamu extremistických hnutí, monitorovala je a policie se k nim podle toho při veřejných protestech chovala. Média tomu přitakávala přejímáním policejní rétoriky a nenechala toho dodnes. I když v současných vyhrocených klimatických časech většina novinářů psala a natáčela o chvaletické demonstraci a blokádě překvapivě věcně, aktivisty a ekology se to v palcových titulcích jen hemží.

Ať už je to vědomé a zamýšlené, či nikoli, snímá to z tématu společenský význam a občanskou relevanci. Jako by se nevyargumentovaná výjimka krajského úřadu Pardubického kraje umožňující vypouštět miliardářově elektrárně nadlimitní množství oxidů rtuti a uhlíku společnosti netýkala. Jako by šlo jen o libůstku v hlavách pomýlených jedinců, kteří bůhvíproč zdůrazňují lidské zdraví a stav životního prostředí.

Veřejnosti mohou být motivace protestujících spoluobčanů ze spousty důvodů nesrozumitelné. Opravdových aktivistů je v postkomunistických zemích ve srovnání se Západem stále poměrně málo a veřejnost si na ně nezvykla jako na běžný demokratický jev. Jedná se také spíše o mladé lidi, kteří se pro plná občanská práva v očích starších generací dostatečně nekvalifikovali hypotékou, vlastní rodinou či dostatečným počtem let v zaměstnání. Protesty a blokády se navíc často týkají složitých a odborných problémů, ve kterých neumíme spatřovat kontury veřejného zájmu.

K tomu se dá přidat teritoriální našinectví, které odmítá, aby se k problémům vyjadřovali a v příslušných lokalitách protestovali ti, kdo tam sami nebydlí. A nakonec je tu médii a politiky léta posilovaná představa, že aktivnímu občanu stačí, aby přišel na demonstraci, a je z něj skoro bez práce ekolog a aktivista. Ekologem je ale jen ten, kdo je odborníkem v dané vědní disciplíně, aktivismus zase znamená intenzivní činnost mající širší cíl a hlavně podíl na samotné organizaci aktů. Pouhá účast na protestu z občana ekologa a aktivistu prostě nedělá.

Kdyby média místo udílení nepřípadných nálepek v titulcích psala, že před chvaletickou elektrárnou protestovali občané, časem by se veřejnost ke společenským problémům mohla stavět jinak a brát je za své. Takovými totiž ve skutečnosti jsou. Příležitostí k tomu vzhledem k eskalující klimatické krizi zasahující nejen ekology a aktivisty bude jistě dost.

Proč má v Česku pojem aktivista stále negativní náboj a co všechno může způsobit neopatrné mediální nálepkování? Poslechněte si komentář Ivo Bystřičana.

Eseje, fejetony, přednášky