Boží duha 1/2 (1994)
Jan Patočka. Esej z roku 1975 na téma stejnojmenné novely Jaroslava Durycha. Připravil a režii má Josef Melč.
Účinkuje Otomar Krejča.
Natočeno 1994. Repríza 9. – 10. 5. 2006 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h.); 1. – 2. 6. 2017 (ČRo 3 Vltava, 15:05 h.; 15 min.) v cyklu Psáno kurzívou.
Pozn.: Novelu Boží duha dopsal Jaroslav Durych roku 1955. Za sedm let zemřel. Poprvé novela vyšla v Československém spisovateli až v roce 1969.
Lit.: anonym: Jan Patočka: Boží duha. In web ČRo 3 Vltava, 9. květen 2006 (anotace). – Cit.: V opuštěné vesnici, v kraji připomínajícím české pohraničí v poválečných letech, se náhodně setkávají dva vykořenění lidé: starý muž – Čech a mladá Němka. Novelu Boží duha napsal Jaroslav Durych roku 1969 – dávno předtím, než začaly vzrušené polemiky na téma odsunu Němců. Jako předmluvu k jejímu pozdějšímu vydání v roce 1975 napsal Jan Patočka vynikající esej. S Otomarem Krejčou natočil režisér Josef Melč.
Lit.: anonym: Jan Patočka: Boží duha. In web ČRo 3 Vltava, 2. červen 2017 (článek). – Cit.: V opuštěné vesnici, v kraji připomínajícím české pohraničí v poválečných letech, se náhodně setkávají dva vykořenění lidé: starý muž – Čech a mladá Němka. Novelu Boží duha napsal Jaroslav Durych roku 1969, dávno předtím, než začaly vzrušené polemiky na téma odsunu Němců. Jako předmluvu k jejímu pozdějšímu vydání v roce 1975 napsal Jan Patočka vynikající esej.
Vztah Jana Patočky (1. 6. 1907 – 13. 3. 1977) ke krásné literatuře by se z hlediska celku jeho filozofického díla mohl zdát něčím okrajovým. Jeho interpretace však neredukují umění na názornou ilustraci filozofické teze: přibližují se k oblasti pravdy, jak ji již předtím nahlédlo básnictví, s nímž filozofii pojí nejen mnohé literární postupy a experimentování, nýbrž i spění k jednotě významu a výrazu a snaha o vyvrácení ideologického pseudovědění.
Patočkův esej z roku 1975 je na téma stejnojmenné novely Jaroslava Durycha (1969). Polosnový milostný příběh o vině, lítosti a usmíření je situovaný do opuštěného sudetského pohraničí po vysídlení původního obyvatelstva. Jan Patočka interpretoval Boží duhu jako dílo „Durychovy zároveň individuální i dějinně vztažené kajícnosti, /…/ jež má zároveň význam loučení i nového Začátku“, jako „velepíseň lítosti, podmiňující a připravující naději na duchovní smíření“.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku