Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Restaurace, v níž zmizel Edgar Allan Poe

 Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 10/2018)

Starému a samotářskému podivínovi se ledacos odpustí – zvláště, je-li to váš nadřízený. Takto uvažuje hlavní hrdina našeho příběhu, pan Alex. Ten jednoho dne přijme pozvání svého šéfa, podivínského pana Lafflera, na večeři. Podnik, který společně navštíví, neoplývá honosností, naopak: vše je stroze účelné. Nenápadná restaurace však nabízí jiné zvláštnosti: kromě jiného také malý portrét známého spisovatele hororových příběhů, který prý záhadně zmizel kdesi v zahraničí.. Host zde nedostane jídelní lístek, protože všichni jedí totéž. K pití je tu jen čistá studená voda a na stolcích nenajdete ani slánku a pepřenku. Přesto jsou zdejší pokrmy skvělým požitkem, za nímž se jak Laffler, tak Alex stále vracejí. A to ještě nový stálý host neochutnal zázrak místní kuchyně – amirstanského beránka.

Povídka Stanleyho Ellina Specialita šéfkuchaře vyšla v českém prostředí poprvé ve sborníku hororových povídek Tichá hrůza. Příběh kulinářské lahůdky s temným pozadím okamžitě vplul do českého kulturního kontextu: humorista Miroslav Švandrlík jej přepracoval pro svou sbírku Draculův švagr pod názvem Guláš a v roce 1999 vznikla také televizní inscenace Ellinova textu v režii Lucie Bělohradské s Jiřím Lábusem v roli Lafflera.

Rozhlasové zpracování vzniklo v roce 2012 pro cyklus druhého programu Českého rozhlasu Povídka, v němž jsou již několik let po desáté hodině večerní vysílány povídky a dramatizace českých i světových autorů. Dramatizátorka Melita Denková se nenechala zlákat k rozšiřování příběhu o další postavy a dějové linie, jako se tomu stalo v televizní adaptaci. Nechala povídku víceméně v původní podobě. Ponechala part vypravěče hlavní postavě (Alexe hraje Otakar Brousek mladší) a ostatní postavy nechává kroužit kolem něj. Režisérka Hana Kofránková toho nápaditě využívá k proplétání vypravěčského a hereckého partu: Otakar Brousek jako Alex i v momentech, kdy vypráví, žvýká lahodnou pochoutku a okamžitě přechází do dialogu s Lafflerem (Josef Somr), aby se pak opět vrátil k vyprávění. Vzniká tak zajímavé dramatické napětí. Somrův Laffler je rozkošně pošetilý stařík, oddaný již jen své práci a hlavně Sbirrově restauraci, v níž se již léta stravuje. Jeho hlas často stoupá do vyšších tónů, zní tu mazlivě, tu naoko plačtivě, to podle toho, jestli se starému pánovi daří přesvědčit své okolí o své pravdě. Temná atmosféra přichází na scénu společně s majitelem restaurace; Jaroslav Kepka staví svého tajemného Sbirra na kombinaci cizokrajně znějící stavby vět a důrazů a na zneklidňujícím střídání tempa řeči. Je to zároveň šaramantní i zlověstný muž, kterému není cizí ani jakási zvířeckost a hypnotičnost. Když se Alexovi na začátku vemlouvá i nenápadně varuje, ukrajuje slova jako měkké máslo; když v závěru křikne na svého sluhu, štěkne to jako z džungle. Tohle všechno vyčaruje Kepka na velice malém prostoru jako důkaz hereckého mistrovství.

Pointu hry není dobré vyzrazovat, byť většině sečtělého publika (a čtenáře Týdeníku Rozhlas v to rozhodně počítáme) je již jasná. Rozhlasová miniatura režisérky Kofránkové je však natolik působivá, že vás přesvědčí k několikanásobnému poslechu. Ten první – v předpremiéře v rozhlasové budově na Vinohradské 12 – se konal 20. února 2012. Na rozhlasovou premiéru si musela Specialita šéfkuchaře počkat až do října toho roku.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)