Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Jak uchránit dceru před maniakem?

Přidal: Premek |

Červenec 8, 2018

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 2018)

Každý, kdo kdy prošel pubertou ví, jak těžké je to tehdy s rodiči, a to i s těmi, které milujeme. A naopak každý rodič ví, co je to těch několik perných let s puberťákem v jednom bytě či domě. Rozhlasová hra Věry Kalábové Máte dceru? (1992) tuto situaci rozvádí do ještě složitější variace: pubertální dceru Olinu má na starost lehce hysterická matka Božena v situaci, kdy na jinak poklidném sídlišti neznámý muž znásilní a brutálně zbije nezletilou Olininu kamarádku.

Místní komunita samozřejmě situaci řeší jako všude jinde: řekne, že si za to holka mohla sama a svým dětem zakáže chodit ven. Zvýšenou kontrolu své dcery samozřejmě uplatní i Božena (Jorga Kotrbová), příliš se jí to však nedaří. V práci je příliš časově vytížená a ani její manžel (Jiří Štěpnička) na tom není lépe. Olinina matka svízelnou situaci řeší neplacenou dovolenou, to však nelze donekonečna. Najmout si na vyzvedávání dcery u školy ne zrovna příjemnou důchodkyni také nevyjde tak, jak si představovala. A ke všemu dceři telefonuje neznámý muž…

Věra Kalábová (1932-1993) je známá především jako filmová dramaturgyně a scenáristka (Nebeští jezdci, Spalovač mrtvol, Smuteční slavnost, Všude žijí lidé), věnovala se také próze (debutovala novelou Ve městě jsou bratři Steinové, 1967). jako dramaturgyně právě s Hanou Bělohradskou, a to na adaptaci novely Bez krásy, bez límce; film měl premiéru pod názvem …a pátý jezdec je Strach (1964).

V roce 1992 si „odskočila“ do rozhlasu a napsala pro něj dvě detektivní hry: Máte dceru a Kdo trhá ocúny. První z nich osciluje mezi detektivkou a hrou pro mládež a svým námětem reflektuje dobovou obavu společnosti ze zvýšené kriminality po prezidentské amnestii. Jako každá „aktualitka“ obsahuje množství klišé, ale přesto svým způsobem zajímá posluchače i dnes. Je to především díky výraznému a živelně nakažlivému výkonu Jorgy Kotrbové, která v roli matky vytváří studii zoufalého rodiče, který je vystaven nebezpečí, jež číhá všude a proti němuž stojí zcela sama; dcera totiž nerespektuje přání ani zákazy a otec v nejhorší chvíli odjíždí na tři měsíce na služební cestu do Finska… Kotrbová skvěle postihuje všechny změny matčiných nálad: tu vyhrožuje, tu se doprošuje, slibuje, tu vyděšeně křičí, hystericky se dožaduje pozornosti okolí. Jiří Štěpnička jako její manžel vytváří postavu muže nad věcí, který nechce být rušen ve svém světě. V dětské roli Oliny vystupuje Barbora Drofová, která pubertálně drzým tónem hlasu vyvolává ve slabších povahách touhu odepnout pásek. Režijně hru zpracovala Markéta Jahodová, dramaturgicky ji zaštiťoval Josef Hlavnička. Inscenace zkušeného posluchače nepřekvapí ani neurazí; jako klišé působí využití písně Sex je náš, kterou si stále dokola hraje na svém magnetofonu Olina.

Text Věry Kalabové po letech zaujal i televizní tvůrce: v roce 2006 jej pod názvem Zastřený hlas přepracoval Ondřej Vogeltanz pro režiséra Viktora Polesného. Jestli původní rozhlasová hra mohla vzbudit drobné rozpaky, pak televizní přepracování zahltí diváka množstvím vedlejších (a zcela zbytečných) motivů, v nichž se nakonec ztratí i takoví hráči jako Vilma Cibulková.

Historie rozhlasových her