Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Nedochovaný poklad ostravského rozhlasu

Přidal: Premek |

Prosinec 6, 2019

Přemysl Hnilička

(vyšlo In Týdeník Rozhlas, listopad 2019)

Několik desetiletí byla tahle kniha nejzásadnějším čtením klukovského (a často i dívčího) čtení. Autor těchto řádků vzpomíná, že byl mezi tisícovkami dětí, které ji zhltly s baterkou pod peřinou, protože se nemohl odtrhnout od napínavého děje a musel vědět, jak dobrodružství party Rychlých Šípů dopadne. Záhada hlavolamu měla od doby svého vzniku až do nedávna nesesaditelnou pozici v dětské literatuře. Nebylo tomu ale pokaždé.

Poválečné období nepřálo dobrodružným knihám; stavěli se proti nim pedagogičtí odborníci, spisovatelé a umělci. Proti časopisům jako byl foglarovský Vpřed brojil i Emil František Burian, román Záhada hlavolamu v srpnu 1952 znectil spisovatel Ivan Klíma: “Snad nejšpatnější knihou Foglarovou, která klesá na úroveň Rodokapsu, je román „Záhada hlavolamu“ a „Stínadla se bouří“. Jen se zamysli nad těmito knihami a poznáš, kolik nesmyslnosti, hloupé dobrodružnosti a tajemnosti je v nich. Proč Foglar líčí mládež vždy rozeštvanou a mezi sebou válčící? Je v tomto jeho rozdělení nějaký třídní pohled? Ano. Ušlechtilí bývají synkové z lepších rodin, junáci, zkrátka typy chlapců, které vyžadovala buržoasie, zatím co všichni darebáci, zlí a sprostí chlapci jsou obyvateli těch nejchudších čtvrtí (Stínadel), tj., i když to není otevřeně řečeno, dělnických čtvrtí. Vymyšleny jsou všechny tyto Foglarovy knihy stejně jako všechny jim podobné reakční a naší práci škodlivé. Kromě toho už buržoasní kritika Foglarovi vytýkala, že neovládá dobře svůj rodný jazyk, jeho romány se hemží až urážlivým množstvím hrubých gramatických chyb.”

V šedesátých letech se pohled na Foglarovy romány proměnil. V roce 1965 vychází dokonce jeho zcela nový román, Tajemná Řásnovka. Ve stejném roce se mezi mládež vrací i Záhada hlavolamu – jako rozhlasový seriál. Uvedlo ho ostravské rozhlasové studio, které se Foglarovu dílu věnovalo už v roce 1963 v pořadu Vysíláme z Bobří hráze. Nešlo však o běžný dramatický seriál, rozhlas si na prázdniny toho roku pro děti a mládež připravil seriál soutěžní. Mladí posluchači měli pod vlivem příběhů Rychlých Šípů sami podstupovat podobná dobrodružství. Například po odvysílání prvního dílu měli založit podobný časopis jako byl TAM-TAM, po druhém pokračování zase najít v okolí svého bydliště zajímavý příběh, který by v časopise mohli otisknout. Redaktoři, kteří vtipný projekt připravili – Liboslav Tetens a Bohumil Jírek – v rozhlasovém programu dodali: „Pište si jej sami, s kamarády od vás z ulice, z domu, z táborové družiny – jak si troufáte. Nebojte se, že nebudete mít teď o prázdninách o čem psát. Fotografie, malůvky, vlepované rostliny a jiné sbírkové pamětihodnosti jsou vítány.“ Pro nejlepší účastníky hry mělo ostravské rozhlasové studio připraveno padesát výtisků rozhlasového přepisu knížky Záhada hlavolamu. Možná je některý z výherců mezi čtenáři těchto řádků. Nebo jste si seriál dokonce v roce 1965 natočili? Pak máte doma poklad – ostravský archív Záhadu hlavolamu ve svém fondu nahrávek nezachoval.

Ostrava nezůstala jen u Záhady hlavolamu; v tomtéž roce nastudovala Foglarův text Deset úkolů plavčíka Jacka a o rok později pokračování Záhady – Stínadla se bouří. Rozhlas koneckonců uvedl jednu Foglarovu scénku – Bratrstvo modrého trojúhelníku – už v roce 1957 (o ní jsme tu psali už v prosinci 2017).

Historie rozhlasových her