Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Hrnec, družstvo a Maršálkův plán

Přidal: Premek |

Únor 12, 2020

Přemysl Hnilička

(vyšlo in Týdeník Rozhlas 7/2020)

Když se v roce 1945 vrátil z amerického exilu do Československa vrátil Jan Werich (a později i Jiří Voskovec), vkládali do nich lidé velká očekávání. Žádali od nich novou, sžíravou satiru, aby se opět pobavili nad jejich dialogy. Nepočítali však s jednou věcí, kterou přesně v pozdější vzpomínce popsal Jiří Voskovec: “Nějak jsme se pořád necítili doma, scházel nám protektorát v útrobách.” Zároveň ale požadavek na satiru – takovou, jaká od nich byla požadována – splnit nemohli: když totiž znovu uvedli předmnichovskou komedii Pěst na oko, sedla protinacistická satira přesně na tělo nastupujících komunistů…

V nové realitě Československé republiky V+W nebyli schopni napsat vlastní původní text, a tak si vypomáhali tím, co za léta amerického exilu “posbírali” na Broadwayi a v jejím okolí; po vynikající komedii Přišel na večeři uvedli také zgruntu přepracovaný muzikál Finian´s Rainbow autorů Harburga a Saidyho a skladatele Burtona Lanea, a to pod názvem Divotvorný hrnec. Komedii, točící se původně kolem irského skřítka a kouzelného hrnce, proměnili Voskovec s Werichem na dojemný příběh amerických odborářů a pravého jihočeského vodníka Čochtana, který musí zachránit před hamižným krajanem Maršálkem hrnec, bez nějž bubáctvo nemůže kouzlit. “Copak nechápete, že bez toho zázračného hrnce je společenstvo českých strašidel a bubáků na hrnci? Kdo bude strašit veřejnost? Kdo bude dělat šeptandu? Vždyť se Češi přestanou hádat a budou muset začít pracovat!”, varuje Čochtan. Vše nakonec dobře dopadne: družstevníkům zůstanou jejich pole, ohrožená hypotékou, zlý senátor Kets Mets Randall se polepší a dvě milovnické dvojice (Woody a Káča, Čochtan a Zuzana) si padnou do náručí.

Hlavní milovnická figura, Woody Rychtarik (Rudolf Cortés), je sekretář místní odbočky odborového hnutí zemědělských dělníků, jeho milou se stane Maršálkova dcera Káča (Soňa Červená). Jejího otce, který Čochtanovi ukradl divotvorný hrnec, hraje Václav Trégl, veskrze záporného senátora Randalla František Černý a Zuzanu Ljuba Hermanová.

Rozhlasová inscenace (úprava Vladimír Dvořák, režie Ludvík Pompe) vznikla paradoxně v době počínajícího temna – v roce 1949. Bůhví, jak se do dramaturgického plánu dostala hra amerického původu, v níž zní jazzová, tudíž “pokleslá” hudba. Rozhlasová úprava k výše uvedeným paradoxům přidává další: vypravěčkou, která posouvá děj přes rozvláčnější pasáže hry, se stává – němá Zuzana, která se v divadelní verzi vyjadřuje pouze tancem.

Aktuální špílce se bohužel nevyhnuly občasným až hořkým nejapnostem, jakou byl třeba útok na Marshallův plán, který měl pomoci znovu vybudovat zničenou Evropu a který Československo na Stalinův rozkaz odmítlo. Vykuk Maršálek nazývá totiž svou zlodějskou akci Maršálkův plán. Svoje dostaly i družstevní záložny, za první republiky zvané kampeličky; ani Rýbrcoul nebyl ušetřen a společně s českými Němci byl odsunut. Cenzura se tu však přece jen projevila: například v písni Množení nesměl Werich zpívat “lidí plnej krám / a nikde žádný zboží”, jak bylo v původním textu, protože to až příliš připomínalo realitu. Proto to bylo změněno na nesmyslné (a o to více provokující) “a všude plno zboží”…

To všechno ale tehdejší posluchač rád přeslechl, podstatné pro něj bylo, že mohl na vlnách Československého rozhlasu slyšet Jana Wericha, jazzový orchestr Karla Vlacha, lahodnou češtinu – a ozvěnu pomalu vyhasínající vzpomínky na Osvobozené divadlo a na jeho tvůrce, které totalita rozdělila a jednoho z nich zkoušela mnoho let vymazat z paměti lidí. Marně, samozřejmě.

Historie rozhlasových her