Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Co se stane mezi čtvrtou a šestou?

Přidal: Premek |

Květen 17, 2021

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas, květen 2021)

Je noc. Město je skoro slepé, protože lidé spí. Spí ale všichni? Několik oken vždycky svítí, i ve dvě nebo ve čtyři v noci. Kdo jsou ti, kteří musejí bdít, když ostatní spí?

Tomuto tématu se na začátku osmdesátých věnoval cyklus rozhlasových her pod názvem Mezi čtvrtou a šestou. Cyklus dramaturgicky připravil Emil Feuereisl. Věnoval se lidským činnostem, které je nutno vykonávat i v době, kdy ostatní pracující odpočívají, spí. Lékařům, redaktorům, sazečům, telefonistkám, pekařům, pošťákům… Žádané téma her s pracovní tématikou a také dobově populárních her faktu, které spojovaly uměleckou formu rozhlasové hry s dokumentárními prvky.

Prvním titulem celého cyklu byla hra Hany Kronusové Soupeřem je výška (1980). Pomocí dramatického textu a reportážních záběrů se tu rozvíjí příběh jedné požárnické stanice během štědrovečerní noci. Hlavním hrdinou je požárník Honza, který po komplikovaném zásahu ztratí jistotu, trpí závratí, a není tak schopen vykonávat své povolání. Se svou situací se neumí vyrovnat, manželka ho opustila a on se stále chodí dívat na dům, kde to všechno začalo. Nakonec svou fóbii překoná tak, jak ji získal: profesionálním zásahem při záchraně rodičky uvízlé ve výtahu. Jako u většiny her z tohoto cyklu je fikční příběh prokládán reportážními záběry rozhovorů se skutečnými požárníky.

Další rozhlasová hra, premiérovaná v únoru 1981, se jmenovala Sólo pro krále a přivedla posluchače do prostředí dělníků, jeřábníků, ale i číšníků a dalších postaviček nočního a brzkého ranního života. Zatímco jeřábník Venca (Vladimír Kratina) se musí “porvat” s vagonem plným zmrzlého uhlí, starý číšník Vrána (Mirko Musil) končí šichtu v hospodě a se svou trumpetou jde na další kšeft. Oba se nakonec potkají na hromadě uhlí; mrzout Venca, který se pohádal se svou ženou uprostřed taneční zábavy a teď si vylévá veškerou zlost na uhlí („Ostatní spěj nebo se vracej z trdlovaček a já abych tady jak trouba tvrdnul za kniplem,“ říká) a Vrána, dědek, kterého nic nevyvede z míry. Autor hry František Velíšek nedokázal z naznačených situací vykřesat ani zblo zajímavého příběhu.

V brzkých ranních hodinách se na náročné tréninky vypravují také rodiče se svými dětmi, krasobruslařskými nadějemi. O nich vyprávěla hra Jednou se probudíš a budeš slavná. Podle recenzenta komunistického týdeníku Tvorba se tvůrcům na dvacetiminutové ploše podařilo vytvořit „plastický, vícerozměrový, podtextem nabitý obraz rodiny, v níž se začínající krasobruslařská kariéra devítileté dcerky stává zdrojem matčiných neukojených ambicí a zároveň rozbuškou latentního manželského konfliktu“. Autorské dvojici Veselý – Stibral se však podařilo vyhnout se melodramatickému závěru a režisérka Eva Svobodová „předvedla, jak se dá autentický zvukový materiál využít v umělecky stylizovaném celku“.

V červnu 1981 měla premiéru hra Dveře, do kterých patřím. Tento “docela všední příběh z velkoměstského sídliště” napsal Petr Němec. Měl jistě umělecké ambice; už v úvodu autor radí režisérovi „reál ulice ostře prostřihovat s mixáží fyziologických ruchů“, spěchající kroky kombinovat se zrychleným dechem staršího člověka. Expozice je jednoduchá a rychlá: starého spěchajícího muže srazí automobil a lékaři netuší, jestli srážku přežije. Příslušníci Veřejné bezpečnosti nejsou schopni zjistit jeho totožnost a pohřešován zatím není, protože „po starších lidech není taková sháňka“. Navíc uprostřed panelového sídliště, kde se lidé navzájem neznají. To vše rozladí mladého lékaře (Svatopluk Skopal), který se rozhodne najít dveře, do kterých zraněný děda patří… V dalších rolích účinkovali Karel Hlušička, Daniela Bartáková nebo Jaroslava Drmlová, režijně hru zaštítila Helena Vaňurová.

Mezi řidiče pražských tramvají zavedli posluchače tvůrci hry Křižovatka života. Ačkoliv se režisér Jan Lorman snažil alespoň řemeslně hru udržet pohromadě, zradila ho absence nosného příběhu. Nepomohlo mu ani uměle včleněné reportážní záběry z noční tramvajové jízdy…

V červenci 1981 měla premiéru hra Miloslavy Hákové Taková divná noc. Šlo o nepříliš zdařilou variaci na klasickou hru Miloslava Stehlíka Linka důvěry. Mladá dívka Julie Krausová (Jorga Kotrbová) pracuje na noční “lince buzení” a je konfrontována s množstvím různorodých hovorů; volá jí neodbytný nápadník, ale také rodiči zanedbávaná holčička. Ani recenzent se nemohl vyhnout konstatování, že „patří do jakési kategorie pohádek pro dospívající. Příběhů, o nichž se dá říci… hezké, ale ne ze života“.

Leteckému provozu se věnovala hra Ley Slámové a Ludi Marešové Tíseň pro dráhu dva pět. Hra byla natočena ve spolupráci s Řízením přibližovací služby letového provozu ČSSR a v postavách, které se musely vyrovnávat s náročností práce leteckých dispečerů a pilotů, vystoupili Bořivoj Navrátil, Miroslav Moravec či Jan Čenský v režii hostujícího Josefa Havrana.

Cyklus se nevyhnul ani rozhlasovému prostředí. Do redakce, v níž vzniká pořad Dobré jitro, zavedla posluchače hra Evy Svobodové Každý den jiné svítání. “Poměrně jednoduchý příběh s nepříliš komplikovanou zápletkou byl plně vyvážen (…) přitažlivým, nevšedním pohledem na práci lidí, neobyčejně přesvědčivou autenticitou vyplývající ze záměrně reportážní koncepce a realizace hry“, psal v zářijově Tvorbě kritik. Autorka a zároveň režisérka hry do některých postav obsadila skutečné zaměstnance Československého rozhlasu, například Františka Nepila a Aleše Vovse.

V lednu 1982 měla premiéru asi poslední hra cyklu dramaturga Emila Feuereisla. Napsal ji společně s Františkem Marešem a dal jí název Dvanáct tisíc hvězdiček. Hlavním hrdinou je tentokrát řidič a závozník nákladního auta, které na Nový rok časně ráno po Praze rozváží pečivo. Vedle Rostislava Nováka tu účinkovali Lubomír Kostelka, Pavel Havránek, Miroslav Zounar či Luďa Marešová.

Nutno ještě doplnit hru Ludi Marešové Nokturno s havranem, k níž se nepodařilo nalézt datum premiéry.

Co dodat? Deset rozhlasových her z pracovního prostředí jistě naplnilo dramaturgický plán iniciativních pracovníků. Nic víc z toho všeho nezůstalo, jen několik nahrávek, které setrvají asi už navždy v regálech archívu.

Historie rozhlasových her