Milostné eskapády lázeňských hostů po padesáti letech

Přidal: Martin Čípek |

Červen 16, 2021

Martin Čípek

Pension Tišina v kterémsi menším lázeňském městečku je, jak už název napovídá, ideálním místem pro letní odpočinek. Jak by také ne, strava je výtečná a čerstvý vzduch působí přímo zázračně. Poklid tohoto ospalého hnízda naruší až příjezd iniciativní paní Kapičkové, majitelky činžovního domu v Praze na Vinohradech, která se rozhodla pobyt ve zdejším prostředí využít ke shánění vhodných ženichů pro své dvě dospívající dcerušky. Jako první v jejích tenatech uvízne jistý Eusebius Vostrý, c. a k. poštovní rada, který ale o ženění nechce ani slyšet. Teprve s příchodem mladého a pohledného muže, dr. Roberta Česala, který je navíc ministerským tajemníkem ve Vídni, ožijí zklamané naděje matky Kapičkové. To by byla partie! Jenže věc má háček – Robert se tu zcela náhodou setkal také se svou bývalou láskou, která je nyní ovšem provdána za usedlého profesora Havelku, nadšeného entomologa, jehož jedinou vášní jsou housenky. Robert se rozhodne stůj co stůj znovu získat lásku a náklonnost paní Berty, dokonce se mu lstí podaří vetřít do přízně pana profesora. Zdá se, že plán spěje ke svému cíli, jenže to by tu nesměla být všetečná paní Kapičková, která se páně Robertovo milostné dobrodružství pokouší překazit všemi způsoby…

Veselohra dramatika a humoristy Josefa Štolby Na letním bytě (1899) byla nepochybně napsána pro obveselení tehdejších diváků a nijak nezapírá svůj ryze nenáročný původ. Velice rychle se zařadila mezi oblíbené kusy především na oblastních scénách a u kočovných společností, proto nepřekvapí, že ve dvacátých letech přišla vhod také filmařům. Štolba totiž dokázal ve svém rozverném dílku zachytit atmosféru ospalého lázeňského městečka s až překvapující lehkostí, v mírně groteskní tónině, která nikoli náhodou připomíná slavný Poláčkův Hostinec U kamenného stolu. Stejně jako u Poláčka, i tady se setkáváme s celou plejádou rázovitých figurek, trochu směšných, ale reálných: s energickými manželkami, sličnými dceruškami, nepraktickými intelektuály i vychytralými svůdci. Jestliže Poláček nechává své hrdiny rozvíjet jejich osudy na pozadí přesně vypointovaných situací plných sarkastického humoru, s vědomou nadsázkou a jistou literární stylizací, Štolbovi protagonisté jsou lidé nekomplikovaní, obyčejní, mají předem určené charaktery, které vzbuzují jedinou emoci – smích.

Rozhlasová inscenace (1971) v režii Olgy Valentové zachovává všechny tradiční atributy díla, má spád i vtip, hudební předěly, které se zde objevují, nejsou lacinou výplní, ale spoluutvářejí patřičné aranžmá ke komediálně laděnému příběhu. Také herecké výkony působí svěže a nenuceně, navíc je znát, že většina zúčastněných se v podobném žánru cítila jako ryba ve vodě. Hlavní postavy vytvořili kolegové z Městských divadel pražských – paní Kapičkovou a jejího flegmatického manžela interpretují Růžena Lysenková a Josef Beyvl, poštovního radu Vostrého představoval Jaromír Spal, profesora Havelku Jiří Pick a jeho choť Květa Fialová. Jako poněkud nezvyklé se jeví obsazení Ilji Racka do role prohnaného svůdce Roberta Česala. V jeho pojetí ale nabývá tento novodobý Casanova ostřejších obrysů, není to unylý panák, jaké známe z mnohých prvorepublikových filmů, ale inteligentní, vypočítavý sukničkář, který celé to lázeňské milostné dobrodružství přivítá jako vhodné zpestření jinak stereotypního úřednického života v císařské Vídni. Jeho matinku, vdovu po presidentovi krajského soudu, si zahrála – neodolatelně, jak jinak – Nelly Gaierová.

Hra se nedávno objevila v obnovené premiéře v pravidelném nedělním vltavském cyklu Hra pro pamětníky a zdá se, že ani půlstoletí, které od natočení této vynikající rozhlasové inscenace již uplynulo, nezanechalo viditelné šrámy na jeho obsahu. Ba naopak, jen zesílilo dojem, že před těmi padesáti lety i lehčí žánry bývaly kumštem a nikoli pouhým zdrojem laciného humoru a tučných honorářů.

Historie rozhlasových her