Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Chci jen hrát – co se mi může stát?

Přidal: Premek |

Duben 6, 2022

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 15/2022)

Na začátku každého z osmi dílů seriálu Orfeus 33-45 Jana Vedrala zní nervní houslové sólo, které naznačuje jak fakt, že hlavním hrdinou příběhu bude houslista, tak i to, že budeme svědky dramatického příběhu. Jeho hlavní hrdina, houslista Hans Krause (Pavel Soukup), se z počátku soustředí jen na svou kariéru virtuóza a záměrně do svého světa nevpouští “prózu” nastupujícího nacismu, běh dějin jej ale donutí si politického vývoje všimnout. Rychlý postup Hitlerových pohůnků jej brzy vyženou za hranice Německa. “Té sebrance se nedá ustupovat, aby si člověk nepřestal vážit sám sebe,” říká divadelní intendant (Jiří Holý), když se připravuje na emigraci do Francie. Ústupek je slabost. Je lépe přijít o své postavení, dům, majetek, ale neustoupit.

Houslistova cesta – podobně jako u jiných protinacistických uprchlíků – vede do Československa. Vedral (a režisér Horčička s ním) tu s jemnou ironií ukazují nedostatečnou ochotu úředního aparátu podporovat utečence (ať už jde o hypertrofovaný fetiš potřebných razítek nebo o špatně skrývaný postoj “sami máme málo”), ale také nesobeckou pomoc těch nejchudších.

Krauseho první láska Erna Berghofová (Jana Preissová) zmizí ve víru událostí, druhou najde v Československu. Anna Pilná (Daniela Kolářová) se později stane jeho ženou. Krause se po záboru Československa a vzniku Protektorátu zapojuje do odboje. Pod falešnou identitou se jako Bohumír Komárek později dostane v rámci tzv. totálního nasazení až do Drážďan, kde zažije i konec války. Jako Orfeus projde podsvětím nacismu, ale zaplatí krutou cenu: při potyčce se zuřivým esesmanem (Milan Mach) je postřelen a při operaci mu sovětský lékař (Miroslav Moravec) musí amputovat levou ruku…

Příběh houslisty, jehož umělecké ambice přeruší nástup nacismu a druhá světová válka, připravil pro rozhlas začínající dramatik Jan Vedral. Nebyla to první jeho práce pro rozhlasové médium; měl za sebou již několik dílů pro “nekonečný” seriál Jak se máte, Vondrovi? a ve stejném roce jako Orfeus měla premiéru jeho původní rozhlasová hra Kurz střelby ve ztížených podmínkách. Režisér Jiří Horčička s Karlem Nedorostem připravili stereofonní scénář. Jak upozorňuje Jan Czech ve své knize O rozhlasové hře, “řeší Horčička vypravěče prostřednictvím stereofonie, kdy vnitřní monolog postavy je obklopen replikami, které probíhají někde úplně “jinde”.” Sám režisér v rozhovoru s Czechem dodává: “Je nutné to rytmicky vystavět tak, aby to bylo přehledné a aby jeden impuls nepřekrýval, nezahlušoval druhý impuls.” Ve Vedralově seriálu se mu to podařilo, ačkoliv se posluchač musí prodírat relativně komplikovaným dějem zahrnujícím více než dekádu a desítkami postav.

Dramatický příběh pro cyklus 3×60, a to stereo připravil Vedral pod dramaturgickým vedením oddělení, které připravovalo “nekonečný” seriál Jak se máte, Vondrovi? Samozřejmě je tu mnoho dobových ústupků (demokracie je ústy Krauseho přítele, komunistického odbojáře Friedricha Nowaka prohnilá, hlavní hrdina chodí s dcerou komunistického teoretika atd.), převažuje však dojem obecně platného příběhu exulanta, který se musel rozloučit se svou vlastí dočasně obsazenou nenávistí a zlem. Pro Vedrala to byla zároveň tvůrčí “rozcvička” k dramatizaci románu Klause Manna Urmefisto (1987), kde dané téma rozvinul a dovedl ještě dále.