Umina verze (2017)

Emil Hakl. Audiokniha. Hudba Honza Horáček. Režie Michal Bureš.

Účinkují David Novotný, Jana Stryková.

Natočeno březen 2017.  Vydal OneHotBook, jaro 2017 (1 CD MP3, katalogové č.: AK135; EAN: 8594169481357; v přípravě).

Pozn.: Čtyřicátník František neboli Ef je trochu rezignovaný, leč zvídavý solitér, do práce fyzicky nechodí, závazky nemá, bydlí sám. Ideální k tomu, aby nějaký čas opatroval… umělou ženu. Uma se totiž potřebuje zdokonalit v sociálních interakcích, pochopit svět, naučit se žít. Frankensteinovská touha lidstva je zde naplněna v ryze amatérských podmínkách. To však oběma hrdinům nebrání prožít intenzivní vztah založený na vzájemné příchylnosti, která časem přeroste v závislost, spikleneckém přátelství a sexu. Že je na to Uma málo lidská? Bude jí ale při jejím neukojitelném hladu po vědění a pochopení veškerenstva „jenom muž“ stačit? Ve vyprávění o lásce s téměř detektivní zápletkou ukáže svůj pohled na celou situaci nejen hlavní hrdina, ale zazní také Umina verze. (anotace)

Emil Hakl (* 1958)

Narodil se v Praze, vystudoval obor tvorba textu na Konzervatoři Jaroslava Ježka a později ještě dva ročníky dramatického oboru tamtéž. Od roku 1981 pracoval jako aranžér, knihovník, skladník, strojník čerpací stanice a zvukař. V letech 1996-2000 se živil jako textař v řadě reklamních agentur. V roce 2001 dělal redaktora literárního obtýdeníku Tvar. V současné době se živí jako novinář. V osmdesátých letech se věnoval psaní veršů, dramatizaci literárních předloh a jejich realizaci v amatérských divadelních formacích. Je jedním ze zakládajících členů volného literárního sdružení Moderní analfabet (založeno roku 1988). Těžištěm aktivity sdružení bylo pravidelné autorské čtení v pražských i mimopražských klubech. Na něj později navázala autorská čtení v Literárním klubu 8. Prózu začal psát v roce 1998, od té doby se jí věnuje soustavně. Publikoval v Iniciálách, ve Tvaru, v Literárních novinách, v Aluzi, v Salonu, v magazínu Hospodářských novin, v Týdnu, v internetovém časopise Dobrá adresa a v řadě sborníků a almanachů. Je zastoupen v knižním výboru Anthologie de la poésie tchéque contemporaine 1945-2000 (Gallimard, Paris 2002). V nakladatelství Argo mu vyšly knihy Hovězí kostky, Skutečná událost, Intimní schránka Sabriny Black (Final Cut), Pravidla směšného chování, Let čarodějnice, O rodičích a dětech, O létajících objektech, Intimní schránka Sabriny Black, Konec světa a podílel se na povídkové sbírce Miliónový časy (Povídky pro Adru).

Za novelu O rodičích a dětech obdržel cenu za prózu Magnesia Litera 2002 a v roce 2008 měla premiéru stejnojmenná filmová adaptace v režii Vladimíra Michálka. V roce 2010 získal Cenu Josefa Škvoreckého za Pravidla směšného chování. Svou druhou Magnesii Literu za nejlepší prózu dostal roku 2013 za román Skutečná událost.

David Novotný (* 1969)

Po absolutoriu studia herectví na Pražské konzervatoři byl ve svém prvním angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, od roku 1998 je členem souboru Dejvického divadla. Filmoví a televizní diváci jej znají např. ze snímků Tmavomodrý svět, Kožené slunce, Non Plus Ultras, Pravidla lži, Karamazovi, O rodičích a dětech, Křídla Vánoc, Díra u Hanušovic či Hodinový manžel nebo ze seriálů Hořící keř, České století, Okresní přebor, Čtvrtá hvězda a Clona. Hojně se věnuje i dabingu.

Jana Stryková (* 1979)

Vystudovala činoherní herectví na pražské DAMU. První stálé angažmá získala v letech 2003/2004 v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, poté byla postupně členkou tří pražských divadel. Od roku 2010 je členkou souboru Divadla na Vinohradech a spolupracuje s řadou dalších scén. Natočila několik filmů (např. Případ Andrey S., Zakázané uvolnění, Díte číslo 44) a seriálů (např. Ordinace v Růžové zahradě, Dokonalý svět), pracuje v rozhlase i v dabingu a stala se rovněž oblíbenou audioknižní interpretkou.

Lit.: Smolíková, Klára: Zaklínání pražských zoufalců. In web Naposlech.cz, 8. 11. 2017 (recenze). – Cit.: Výčty viděného, slyšeného, zachyceného chřípím umanutého pozorovatele, který vše zaznamenává se strojovou přesností, hrozí utopit vyprávění v detailech. Emila Hakla čtenáři za tento styl milují i nenávidí. Hlas Davida Novotného však mění litanii zoufalce do podmanivého zaklínání.

Přiléhavý hudební motiv v hlavě doznívá a vyřčená slova mění v hudbu, svého druhu rapování, které odměří kroky procházky. Při poslechu Uminy verze samozřejmě můžete řídit, běhat, válet se na gauči, ale ona vás bude nutit vstát a chodit. Žádné romantické procházení vás však nečeká, i v desáté prozaické knize Emila Hakla se chodí úporně, občas vás do nohou šlehnou žahavé šlahouny, někdy si po městské periférii vykračujete bosi, jindy jen o fous minete utopence. Jen tak můžete dojít na místa skrytá.

Interpret David Novotný už s Haklem nachodil mnoho kilometrů ve filmu Vladimíra Michálka O rodičích a dětech podle stejnojmenné knižní předlohy. Za svou roli byl nominován na Českého lva. Režisér Michal Bureš nepochybil, když ho angažoval pro četbu Uminy verze.

František, v knize postupně redukovaný na pouhého Ef, je nezajímavý čtyřicátník, nezúčastněný, odpojený od ostatních. Má daleko blíž k alkoholikům, bezdomovcům, důchodcům, outsiderům všeho druhu než k normální populaci produktivních mužů. Novotného energický přednes bezbarvému Františkovi vrací mužnost, zastírá jeho bezradnost a vy začnete být zvědaví, za kým ho nohy donesou.

Hlas Smrťáka, nevypočitatelného staříka, který Františkovi zkříží cestu, si Novotný vychutnává. Skřehotá, vypráví silné příběhy se štiplavým přídechem ironie, odliší stařeckou nostalgii od pletichaření. Kola příběhu se konečně roztáčejí a Ef musí čelit záhadným náhodám, které kolem něj utahují smyčku. Čím dál víc se těšíte nejen na slibované tajemství, ale i na Umin hlas.

Nástup Umy, umělé ženy, má dvě fáze. Nejprve posloucháme Františkovu verzi. Hlasem Davida Novotného cloumají pochyby, nedůvěra, rozpaky, které se postupně mění ve zvědavost a euforii. Přítomnost umělé ženy obnaží v hlavním hrdinovi lidskou bytost, umocňuje v něm pocit tvůrce, stvořitele, učitele. Ef se radostně s Umou dělí o svůj život a jejich vztah intenzivně roste a košatí. Možná až příliš rychle.

Konečně promluví sama Uma a odhalí slabiny Haklova vyprávění. Jana Stryková nemá v textu takovou oporu jako Novotný. Má být vášnivou ženou? Chladnou robotickou inteligencí? Nezkušenou dívkou, která lačně objevuje svět i sex? Zatímco čtenář se nemusí rozhodnout, jak bude Umin monolog vnímat a jakou míru životnosti mu přizná, dokonce může zpětně přehodnocovat vyznění jednotlivých pasáží, audiokniha tuto možnost nemá.

První převod Haklova románu do zvukové knihy je přes uvedenou výtku k hlasovému projevu Jany Strykové velmi povedeným představením autorovy tvorby. Kvalitním zpracováním zpřístupňuje nezaměnitelný styl vyprávění posluchačům, kteří nad četbou jeho knih váhají. Audiokniha nemůže za to, že autorovi je bližší myšlení neukotvených čtyřicátníků než vnitřní svět superinteligentní krásné ženy.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)