Malevil (2015-2017, 2017)
Robert Merle. Dramatizace společenské science fiction Jan Jiráň. Hudba Vratislav Šrámek. Zvuk, střih a mix Ladislav Reich. Režie Jan Jiráň.Ukázka k poslechu zde.
Pozn.: Rok příprav, dva roky práce ve studiu a jeden z nejpoutavějších příběhů francouzské literatury druhé poloviny 20. století konečně vychází i v audioknižní podobě. V režii Jana Jiráně, v hlavní roli s Martinem Myšičkou, uslyšíte dalších 34 vynikajících českých herců, kteří vám ve více než 10 hodinách odvyprávějí příběh o malém společenstvu z idylického francouzského venkova, který se během okamžiku promění v přízračnou krajinu. Vypravěčské umění Roberta Merleho a jeho víra v člověka dělají z Malevilu jeden z těch románů, na které nikdy nezapomenete. Po svém uvedení získala kniha nejprestižnější ocenění v oblasti science fiction: John W. Campbell Memorial Award for Best Science Fiction Novel.
Když se přeživší vzpamatují, dochází k hrůznému zjištění – svět, jako ho znali dřív, už neexistuje, všechno bylo spáleno při výbuchu. Přežili jen ti, co byli schovaní ve sklepě, pár kusů dobytka a pár koní – Malevil odolal díky kamenným zdím, stáje díky tomu, že byly kryty skálou. Pro skupinku jedinců tak začíná nový život. Jsou donuceni naučit se žít bez veškerého komfortu, který jim 70. léta 20. století již poskytovala – bez elektřiny, dopravních prostředků, léků, jídla je málo. I jejich vzájemné soužití se liší – život ve společnosti s nedostatkem žen nemůže být stejný jako dřív, pravidla a zvyklosti se mění, stejně tak morálka. Nejednou nám Merle názorně ukazuje, že teorie a praxe se od sebe mohou velmi lišit, zkrátka že člověk se mnohdy zachová v dané situaci jinak, než by si byl myslel. Změnit zažitá pravidla a vnímání světa není vůbec jednoduché.
Líbí se mi pojetí času – se všemi vymoženostmi moderního světa byl čas nedostatkovým zbožím, kdežto ve světě, kdy si člověk musí vyrábět téměř z ničeho nástroje a vše dělat bez vymožeností, kde všechno trvá mnohonásobně déle, má času na sebe, na svoje myšlenky a na rozhovory s přáteli daleko víc – nic ho totiž nerozptyluje od toho, co je vážně důležité.
Ve chvíli, kdy se ukazuje, že malevilská skupina není jediná, kdo katastrofu přežil, jsou lidi postaveni před další otázku – jak se k ostatním chovat, jak si uchránit svoje vlastnictví (i tento pojem má v době „po“ zcela jiný význam), co je správné?
Co se týče otázek vzniku nového společenství, dává nám Merle spoustu námětů k přemýšlení, nejen z morálního hlediska soužití lidí, objevuje se tu i náboženství a politika. Merle při budování nového světa neopomněl snad nic.Přesto však mi v knize pár věcí nesedělo – popis katastrofy mi nepřišel moc reálný, to by se ale dalo tolerovat, o tom to prvotně není, chování lidí krátce po ní mi přišlo trochu nelogické, celkově místy vyznívalo hodně naivně. Ovšem to, že měli zrovna náhodou na Malevilu Geiger-Müllerův počítač, který se používá jako měřic kontaminace a hlásič radiace, pravil Google, to bylo vážně štěstí.
Postapokalyptické romány nejsou zrovna mým šálkem kávy, takže nemám s čím srovnávat. Jsem ale ráda, že jsem se prostřednictvím audioknihy k tomuhle známému dílu dostala, víc o ní ale už bez spoilerů nejsem schopná napsat. Kniha jako taková by ode mě dostala čtyři hvězdičky.
Teď k audioverzi. Za rozhlasovou dramatizací Malevilu stojí spousta hodin práce. Přípravy trvaly rok, práce ve studiu dva roky, na nahrávání se podílelo 35 herců. Dramatizaci a režii svěřilo vydavatelství Kristián Janu Jiráňovi. Vypravěče Emanuela výborně načetl Martin Myšička, z dalších jmen pak namátkou zmíním Jiřího Lábuse, Jaromíra Medunu, Jana Vondráčka či Taťjanu Medveckou, skvělou práci ale odvedli všichni, nejen mnou jmenovaní.
Malevil je první rozhlasovou hrou, kterou jsem slyšela, a měla jsem velký strach z takového počtu hlasů. To nakonec ale bylo tím, co se mi na knize líbilo nejvíc. Neměla jsem nejmenší problém s tím, kdo je kdo, a ani jednou se mi nestalo, že bych se v dialozích přestala orientovat.
Při prvních tónech hudby jsem se ihned ocitla na francouzském venkově, atmosféra byla navozena skvěle. A nejen ústřední francouzská melodie, i další hudební podkresy kopírovaly děj a dotvářely tak Merlem vytvořenou atmosféru, ať už radostnou, či posmutnělou. Výsledný obrázek doplnil nespočet zvuků od tekoucí vody přes klapot koňských kopyt až po střelbu. Zkrátka prvotřídní posluchačský zážitek, který si nezaslouží nic jiného než pět hvězdiček.
A pokud jste se prokousali recenzí až sem, je čas na podtrženo, sečteno. Vím, že když to zprůměruju, měl by Malevil dostat čtyři a půl hvězdičky, ale jelikož mě poslech hodně bavil, tak i přes nějaké ty výtky, co mám k příběhu, dávám pět hvězdiček, protože tahle audiokniha je na žebříčku mnou poslechnutých audioknih hodně vysoko.
Lit.: Kamberský, Jakub: Koncert pro šestatřicet hlasů. In web Naposlech.cz, 1. 3. 2018 (recenze). – Cit.: Na audioknižním trhu existuje celá řada jednohlasých či vícehlasých četeb. Dramatizací či dramatizovaných, lépe řečeno dialogizovaných četeb se ovšem mnoho neobjevuje. Výjimkou jsou rozhlasové nahrávky přejímané vydavatelstvím Radioservis, či občasné nahodilé počiny některých jiných vydavatelů. Mnohohlasá adaptace totiž znamená nutnou důkladnou přípravu a náročnou práci a pochopitelně také nemalou finanční zátěž a dlouhou návratnost.
V postapokalyptickém románu Roberta Merleho z roku 1972 sledujeme příběh malé skupiny lidí, která se zrovna sešla v pevnosti Malevil, aby se zde stala svědkem výbuchu ničivé, snad atomové bomby. Merle příběh zasadil do blízké budoucnosti, tedy do druhé poloviny 70. let. Vypravěčem je majitel Malevilu Emanuel Comte, pod jehož vedením se skupinka snaží přežít, vybudovat nové společenství, přehodnocovat do té doby jasné principy morálky a zároveň i čelit nepřátelským vpádům dalších skupinek přeživších lidí.
Režisér Jan Jiráň pojal tento silný příběh opravdu velkolepě a obsadil šestatřicet hlasů. O hudbu se postaral Vratislav Šrámek, o zvuk, efekty, mix a střih Ladislav Reich, jehož jméno můžete znát z řady rozhlasových projektů. Vedle ne tak frekventovaných hereckých jmen, jakými jsou třeba Lubor Šplíchal, Barbora Vyskočilová, Martin Janouš či Kryštof Nohýnek, můžeme v nahrávce slyšet i jejich ostřílenější kolegy: Jiřího Lábuse, Danielu Kolářovou, Jaromíra Medunu, Terezu Bebarovou a další. Příležitostným vypravěčem je Jaroslav Plesl v roli tajemníka Tomáše, hlavním tahounem příběhu je však Martin Myšička, který v roli hlavního hrdiny bez problémů přechází z partu vypravěče do hraných dialogů.
Jan Jiráň vedl všechny herce svědomitě, jejich charaktery jsou velmi dobře vykreslené. Fulbert Jiřího Lábuse je prohnaný pletichář, Menou v podání Daniely Kolářové je kategorická, hašteřivá žena. Pak je tu prchlivý Tomáš podání Jaroslava Plesla, sveřepý Meyssonier Jana Hartla, distingovaná Judita v pojetí Taťjany Medvecké, živočišný Peyssou Miroslav Táborského, vznětlivý Colin Kamila Halbicha, koketující Catie Terezy Bebarové, retardovaný Momo Pavla Tesaře, uvážlivý Marcel Jaromíra Meduny, vyplašený Jaquete Jana Meduny, poněkud úlisní Gazel a Lebbles Mojmíra Maděriče a Jana Přeučila, či bezskrupulózní Armand Michala Pavlaty. Posledně zmíněný herec je ostatně důkazem o notné délce natáčení – rok příprav, dva roky ve studiu. Michal Pavlata je jediným účinkujícím, který se vydání nahrávky bohužel nedožil.
Při tak velkém množství postav románu, jakým Malevil je, je pochopitelné, že si několik herců zahrálo více úloh. U menších rolí nelze nic namítnout, nepatřičné je to pouze u Pavla Tesaře, který hraje jednu ze stěžejních postav, retardovaného Moma, a zároveň byl obsazen i do role člena městské rady. V tomto případě by bylo lépe, kdyby za něj zastoupil jiný herec, třeba zrovna režisér Jan Jiráň.
Hudba Vratislava Šrámka je vhodně zkomponovaná, režisér jí ovšem příliš nadužívá. Je určitě dobré použít hudbu na konci kapitol, při změnách nálady, při čtení dopisů, ve vypjatých situacích, v Malevilu je ale mnohdy užita zcela bezúčelně – zkrátka najedou začne znít, aniž posluchač tuší proč.
Dalším kamenem úrazu této jinak precizně připravené dramatizace je přílišná a zbytečná popisnost. Slyšíme, že se spustí déšť, vypravěč k tomu ještě sdělí „v tom se spustil déšť“. Vypravěč řekne „v tu ránu někdo zaklepal“ a ozve se zaklepání. Taková popisnost se po čase stává rušivou, posluchači bere imaginaci, brání jeho fantazii. Bohužel i se zvukovým prostředím se pracovalo poněkud úsporně, takže při hovorech u večeře lze slyšet stejnou sekvenci zvuků, tedy cinkot příborů a opakované nalévání vody do sklenic. Na druhou stranu odlišení situací venku, ve sklepě, v kostele apod. je provedeno zcela jasně.
Přes zmíněné nedostatky je Malevil ojedinělým a jen těžko přehlédnutelným a přeslechnutelným počinem, který si posluchačkou pozornost jistě zaslouží.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku