Na západní frontě klid (2018)

Přidal: Premek |

Leden 18, 2018

Na obrázku může být: 1 person, text Erich Maria Remarque. Kompletní audiokniha. Hudba Lukáš Hurník. Zvukový design Faïdos Sonore. Režie Michal Bureš.

Čte Jaroslav Plesl.

Natočeno leden 2018. Vydal OneHotBook 8. 5. 2018 (1 CD MP3).

Pozn.:Vítězná audiokniha v posluchačské anketě Kniha roku.

Rozhovor s Jaroslavem Pleslem

Pozn.: Paulovi Bäumerovi a jeho spolužákům z gymnázia je osmnáct let a jejich další kroky nesměřují na univerzitu, ale do zákopů první světové války. Učí se krýt před střelbou, kterak rozpoznat granát od šrapnelu, jak postupovat při plynovém útoku, učí se pohřbívat své kamarády, učí se přežít. Nestudují, nečtou, nepíšou básně, nechodí na schůzky… zajímá je, jestli mají dobré boty a plné břicho, protože právě to jim může uprostřed válečného pekla zachránit život.

„Je to spíš román o lidské duši a vztazích, který se odehrává na pozadí války. Remarque z pozice geniálního autora i novináře ukazuje, kolik vrstev se v člověku skrývá a jak se za daných okolností bude chovat: jak ho to změní, jak ho doba přetaví ke své podobě.“

– Jaroslav Plesl, interpret audioknihy

Erich Maria Remarque (1898–1970)

Ve svých osmnácti letech narukoval dobrovolně do armády a na západní frontě byl vážně raněn. Po první světové válce hodně cestoval a vystřídal nejrůznější povolání: pracoval jako učitel, účetní, obchodní cestující, prodával náhrobky, závodil v autě a působil jako redaktor v berlínském časopise Sport im Bild. V roce 1928 vyšel jeho protiválečný román Na západní frontě klid, díky němuž se téměř okamžitě proslavil po celém světě a podle něhož byly natočeny dva filmy. V roce 1933 odešel jako nepřítel nacistického Německa do Švýcarska, dostal se na index zakázaných autorů a jeho knihy se veřejně se pálily, později byl zbaven německého občanství. V roce 1939 emigroval do USA a do Evropy se vrátil až po druhé světové válce. Tehdy vznikly jeho další protiválečně zaměřené romány: Vítězný oblouk (1946), Jiskra života (1952), Černý obelisk (1956) nebo Noc v Lisabonu (1962). Zemřel v roce 1970 ve švýcarském Locarnu.

Jaroslav Plesl (* 1974)

Absolvoval divadelní fakultu JAMU v Brně, od roku 2001 je členem souboru Dejvického divadla. Televizní diváci jej znají ze seriálů Čtvrtá hvězda (2014), České století (2014), Autobazar Monte Carlo (2015-16), Bohéma (2017), Život a doba soudce A. K. (2014, 2017) či Dabing Street (2018) nebo jako moderátora dokumentárního cyklu Štíty Království českého a filmové publikum ze snímků Pravidla lži (2006), Grandhotel (2006), Muži v říji (2009), Největší z Čechů(2010), Sráči (2011), Čtyři slunce (2012), Rozkoš (2013), Krásno (2014), Zločin v Polné (2016) nebo Kvarteto (2017). Za svůj herecký výkon ve vedlejší roli hrobníka Olina ve filmu Díra u Hanušovic (2014) získal ocenění Český lev.

Lit.: anonym: Události v kultuře. Jaroslav Plesl čte Remarquea. In web Česká televize, 9. 2. 2018 (video). – Cit.: Herec Dejvického divadla během sedmihodinového záznamu oživí hrdiny jednoho z nejznámějších válečných románů.

Lit.: Gregor, Lukáš: Bolavé ticho západní fronty. In web Naposlech.cz, 16. 8. 2018 (recenze). – Cit.: V kontextu vydavatelské činnosti OneHotBook působí Remarquova slavná próza takřka až nepatřičně. Literární klasika, kterou bychom spíše čekali u pozastavené (?) ediční řady Mistři slova vydavatelství Bookmedia, ovšem dostala pevné režijní vedení a procítěnou interpretaci.

Michal Bureš patří mezi klíčové režiséry OneHotBook a i díky němu má Na západní frontě klid velmi působivou atmosféru. A nejde pouze o práci se zvukem, který podtrhuje sklíčenost textu, nýbrž – zcela pochopitelně – hlavně o vedení Jaroslava Plesla.Pokud jste někdy Remarqův text četli, vězte, že vám dost možná tentokrát přivodí větší šrámy. Alespoň takový je můj dojem. Při poslechu jsem se totiž cítil být mnohem blíže postavám, bohužel možná až příliš blízko. Šrapnely, špína, bolest, ale i to nepříjemné ticho a nuda byly natolik fyzické, až jsem se přistihl, že před poslechem utíkám. Ač audiokniha čítá jen něco málo přes šest hodin, nedokázal jsem ji vstřebávat po větších dávkách a natáhl poslech na nezvykle velký počet dnů.

Říkám si, do jaké míry za to může samotný obsah knihy a do jaké právě její zpracování. Já sám totiž občas váhal, zda tu procítěnou zúčastněnost Jaroslava Plesla vnímám jako vklad, či spíše jako emotivní vydírání (vzpomněl jsem si na Larse von Triera a jeho emoční manipulaci s diváky). Jaroslav Plesl totiž v jistých okamžicích zrychlí „tep“ své mluvy, barva jeho hlasu nasákne slzy, je nervnější, vyděšenější, hlavně ale naléhavější. V tom volání o pomoc, křiku, který se dere z knihy, protože mladíci zažívají v přímém přenosu konec svého mládí a vlastně dost možná konec svého života.

Tíha naléhavosti prostupuje velkou částí audioknihy a vlastně bych si i přál, aby tomu tak nebylo. Aby v tom bylo více odstupu. Současně doplňuji, že je to možná přání spojené jen s uchováním většího klidu v sobě, a že by knize jako takové jiný přístup mohl ublížit a oslabit její vyznění.

Už dlouho jsem neměl tak ambivalentní pocit z poslechu jako u Na západní frontě klid. Což můžete brát jako doporučení. (S malým „pozor“ za tečkou…)

Mluvené slovo na zvukových nosičích