Jezero (2018)

Přidal: Premek |

Říjen 25, 2018

Bianca Bellová. Kompletní audiokniha. Režie, střih a mastering Luboš Koníř. Hudba Jan Šikl. Zvuk Jan Bláha. Natočeno ve studiu Wariete. Illustratrace na obálce © Martin Salajka, 2016. Design obalu Martin Pecina. Odpovědná redaktorka Tereza Melicharová.

Čte Lucie Žáčková.

Natočeno ve studiu Wariete v roce 2018. Vydalo Tympanum 1. 11. 2018 v rámci akce Velký audioknižní čtvrtek (1 CD MP3, celková délka 6 hod. 20 min.).

Pozn.: Cenami ověnčený příběh chlapce, který se odhodlal potopit až na samé dno.
Rybářská vesnice někde na špinavém konci světa je místem, kde skomírají staré mýty a rodí se nové. Skrz hrubý nátěr socialistických pořádků stále ještě prosvítá bledá postava Ducha jezera, který vyhlíží další oběti. Kam zmizela Namiho matka? A co se stalo s otcem? Zůstala jen bába s dědkem a neznámý, nepřátelský svět za vyprahlým obzorem. A právě jemu se musí Nami vydat všanc, aby dospěl, aby pochopil, aby našel svůj vlastní hlas. Příběh hrdiny – chlapce, který musel ztratit úplně všechno, aby nalezl sám sebe. Příběh poničené krajiny, poraněných lidí a jezera plného jedů, na jehož dně se však přesto může skrývat naděje.

Cena Evropské unie za literaturu 2017; Magnesia Litera 2017 – Kniha roku;
Studentská cena Česká kniha 2017; Nominace na Cenu Česká kniha 2017.

Bianca Bellová (1970)

Česká spisovatelka, překladatelka a tlumočnice s bulharskými předky. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze, přispívala do několika časopisů, pracovala v nadnárodních společnostech. Po prvotině Sentimentální román (2009) vydala knihy Mrtvý muž (2011) a Celý den se nic nestane (2013). Její novela Jezero zvítězila v kategorii „Kniha roku“ v prestižní soutěži Magnesia Litera 2017, získala Cenu Evropské unie za literaturu a Studentskou cenu Česká kniha. Manželem Biancy Bellové je Adrian T. Bell, zpěvák kapely The Prostitutes.

Lucie Žáčková (1978 )

Už za studií na Janáčkově konzervatoři v Ostravě hostovala v Divadle Petra Bezruče, kde v roce 2000 získala i své první divadelní angažmá. Za roli Nastasji Filipovny v Dostojevského Idiotovi byla nominovaná na cenu Alfréda Radoka. V roce 2004 jí byla udělena Cena Thálie pro mladého činoherce a v témže roce získala Cenu Alfréda Radoka v kategorii Talent roku. V roce 2005 přestoupila do Komorní scény Aréna a o rok později nastoupila do angažmá v Národním divadle v Praze, kde za deset let nazkoušela na 40 rolí. Souběžně s působením v Národním divadle nastudovala v Činoherním klubu v Praze inscenaci Tramvaj do stanice touha a za roli Blanche byla nominovaná na cenu Thálie, cenu Alfréda Radoka a Cenu divadelní kritiky. V roce 2016 získala Českého lva za roli ve filmu Kobry a užovky.

Mluvené slovo na zvukových nosičích