Bratrstvo křišťálu (2018)

Další znaky dějové linky ale už tak nápadité nejsou. Utvoření Bratrstva křišťálu využívá typický model: kluci Martin a Lukáš se seznámí s Fiorellou, která se do Prahy zrovna přistěhovala. Společně pátrají po vrahovi a zloději mincí, lezou, kam nemají, pletou se dospělým pod nohy a radí jim, jakým směrem se má případ ubírat. Ve Vondruškův prospěch však mluví důvod jejich pátrání. Zatímco v mnoha dětských kriminálkách se party bezhlavě vrhají do objasnění záhady z nudy a pro zábavu, křišťálovému trojlístku jde o sejmutí podezření z Martinova otce. Samotné Vondruškovo rozuzlení je už ovšem složitě překombinované, a ne všechny kousky výsledné skládanky mají logická vysvětlení.Titul si užijí zvídaví posluchači s bohatou slovní zásobou a libující si v květnatých obratech. Vondruškův archaický jazyk má samozřejmě smysl v dialozích, ovšem jeho nadužívání ve vypravěčských partech v kombinaci se šroubovanými souvětími vyprávění zpomaluje. Záměrně složitě pojmenovaná recenze nechť slouží coby odkaz na autorův styl. Dokonale precizní vpasovávání obratů charakterizujících jednání (příkladem budiž výraz „netajený zájem“) a detailní zpřesňování situací („Lukáš za sebou pečlivě kamenem zakryl otvor do podzemí a narovnal větve keře, aby místo co nejlépe zamaskoval“), působí především ve zvuku směšně. Připočteme-li k obtížnému jazyku i skutečnost, že se během dvou třetin knihy v příběhu téměř nic neděje a napětí přichází až v poslední části, musíme konstatovat, že je Bratrstvo křišťálu v sedmihodinové stopáži určeno velmi trpělivým posluchačům.Přestože audioknihu vydává Radioservis, příznivci nekrácených titulů tentokrát nemusejí mít obavy. Nahrávka totiž nepochází z produkce Českého rozhlasu, vznikla ve studiích vydavatelství OneHotBook. Tam se jí ujal zkušený audioknižní tandem – režisér Hynek Pekárek a zvukařka Karolína Škápíková, jejíž důkladná práce s nabraným materiálem patří v současnosti ke špičce v oblasti mluveného slova. Herečka Eva Josefíková se s krkolomnými slovosledy a obtížnými jmény typu rychtář Přibík či už zmiňovaná Fiorella vypořádala se ctí. Tu a tam je sice v jejím hlase slyšet drobné zaváhání, zkuste si však třeba jen tato jména říkat nahlas nesčetněkrát za sebou. Dokonce ani Vondruškovo věčné poučování, co kdo měl podle tehdejší módy na sobě, zní z interpretčiných úst přirozeně a lehce.

Ke kladům audio podoby nutno přičíst i hudbu. Místo syntetických skladeb se režisér rozhodl obklopit mluvené slovo autentickými melodiemi ze 17. století, které na kytaru zahrál skutečný mistr nástroje, Karel Fleischlinger.

Bratrstvo křišťálu je sice určeno dětem, nejsem si však jistý, zda si k němu cílová skupina najde cestu. Zvukové zpracování sice dopadlo nadprůměrně, sebelepší realizace ovšem nedokáže zakrýt ne zrovna zdařilou předlohu. Dospělí Vondruškovi příznivci ale jistě zklamaní nebudou.