Smrt má vůni inkoustu (2019)

Autor Vilém Křížek začíná budovat svět soukromého vyšetřovatele Eliáše Sattlera v roce 1912, kdy ještě lehce doznívá doba například prvních svazků Neffovy pentalogie Sňatky z rozumu. Zásadní události dynamického 20. století se už hlásí o slovo a národnostní spory mezi Němci a Čechy nabývají na síle. Křížek dopřává sobě i čtenářům luxus do nejmenších podrobností vykresleného prostředí i všech postav. Jakoby proměňoval čtenářovu představivost v pečlivou filmovou kameru. Je znát, že už od začátku počítal s celou sérií případů a dobře si uvědomoval, jak důležité je, aby se z nového hrdiny stal důvěrný známý. Hned první díl Smrt má vůni inkoustu, který se nedávno dočkal zvukové podoby, obdržel Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivní román roku.

Sattler samozřejmě oplývá, stejně jako jeho kolega Sherlock Holmes, vynikajícími dedukčními schopnostmi. Disponuje však i velmi vyvinutým (a dokonale popsaným) čichem, což dokáže jeho uvažování o případu obohatit i o naprosté drobnosti. Není proto divu, že když za ním přijde rozrušená manželka mladého továrníka Richtera a předá mu sloupeček výhružných dopisů adresovaných právě jejímu manželovi, případ jej okamžitě zvábí. A jak už název napovídá, od vydírání není nikdy daleko k vraždě, alespoň v mantinelech dobře napsané žánrovky. A pachové stopy zde rozhodně nebudou hrát vedlejší roli.

Jako správný mírně nepraktický vyšetřovatel má i Eliáš Sattler svého vpravdě watsonovského přítele nebo chcete-li chytrou spojku Adama Křížka (dle všech zdrojů autorova dědečka), který si čtenáře získá zejména svou racionálností. Umně se tak míchá fikce s reálným základem, odlehčený tón s mrazivějšími chvilkami. A to je vždy vděčné literární koření.

Zápletka se právě díky popisnější struktuře naplno rozvine až v druhé polovině románu. To sice může některé čtenáře a posluchače odradit, Křížkův styl a pečlivá práce s reáliemi si ale pozornost rozhodně zaslouží. Děj je navíc prošpikován mnoha skrytými bonbónky pro opravdové znalce historie. Všechny ostatní autor v závěrečných historických perličkách navede na kvalitní zdroje informací, a je docela dobře možné, že mnoho posluchačů nalezne v bádání po hlubších historických souvislostech zálibu. V tomto ohledu dávám jedničku s hvězdičkou.

I když by měl Eliáš Sattler působit trochu arogantně, výstředně a uzavřeně, v interpretaci Zdeňka Kupky všechny jeho mírné neduhy ustupují do pozadí a je akcentováno jisté tajemství, uzavřenost a zdravá sebejistota. Celkově si Kupkův projev citlivě uchovává jemný nadhled, což pomůže proklestit se i zmiňovanými nedramatickými popisy prostředí. Postupem času jsou patrné hezké, správně zahrané detaily v jednání jednotlivých postav, takže dění s přibývajícími hodinami nabírá potřebný spád.

Konce kapitol jsou doprovázeny příjemnými melodiemi, byť jsou dobou starých detektivních příběhů spíš jen lehce inspirované. Sám za sebe bych přivítal hudební předěly i tam, kde se v rámci jedné kapitoly razantně změní prostředí – na pár místech se takové scény nepodařilo úplně dobře oddělit a pár vteřin trvá zorientovat se na jiném místě, často s rozdílnými postavami. Stejně tak není úplně jasné, proč celou dobu uctivě si vykající Křížek se Sattlerem na pár nepatrných chvil přecházejí do tykání. Tyto drobnosti ale celkový poslech nezkazí.

Jakožto příležitostný dramaturg už netrpělivě vyčkávám audiopodobu druhého velkého případu s názvem Strach za oponou, odehrávajícího se v prostředí Nového německého divadla. A jsem si jistý, že nebudu úplně sám.