Křik racků; Vlak, který nikdy neodjel (2020)

Přidal: Premek |

Prosinec 3, 2020

Ladislav Dvořák. Dvě povídky básníka a spisovatele, od jehož narození v letošním roce uplyne 100 let. Oba příběhy spojuje síla mateřství. V prvním se matka snaží ochránit své dosud nenarozené dítě před potratem, ve druhém vytrvale čeká na lavičce u nádraží až se jí syn vrátí z války. Připravil Dominik Mačas. Režie Jakub Doubrava.

Čte Ivan Řezáč a Apolena Veldová.

Nastudovala Plzeň v roce 2020. Premiéra 3. 12. 2020 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.). Repríza 17. 6. 2023 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Lit.: Mačas, Dominik: Století Ladislava Dvořáka. Poslechněte si povídky jednoho z představitelů „rozptýlené generace“. In web ČRo 3 Vltava, 4. prosinec 2020 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Rovných sto let uplyne 1. prosince 2020 od narození básníka a spisovatele Ladislava Dvořáka, „tvářisty“ a signatáře Charty 77, jednoho z typických představitelů „rozptýlené generace“ české poválečné literatury. Poslechněte si jeho povídky z padesátých a šedesátých let. Najdete je on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Když na počátku 50. let označil marxistický literární kritik Ladislav Štoll básnickou tvorbu Ladislava Dvořáka cejchem příslušnosti ke „shnilé větvi české poezie“, bylo o životě tohoto autora v ohradě komunistického režimu prakticky rozhodnuto. S výjimkou krátkého období v liberálnějších 60. letech nemohl Ladislav Dvořák, absolvent filozofie a bohemistiky na Filozofické fakultě UK, pracovat ve svém oboru ani publikovat svou literární tvorbu. Pádu režimu se bohužel nedožil. Zemřel předčasně v roce 1983.

Přestože dílo Ladislava Dvořáka není dnes mezi veřejností známo tak, jak by si zasloužilo, není pochyb, že patří k tomu podstatnému, co v druhé polovině 20. století v české literatuře vzniklo.

Překladatelka Věra Dvořáková, která se svým manželem sdílela dobré i zlé od 50. let, ve své knize Co si pamatuju připomíná vedle „slušné dávky bohémství“ Dvořákovu solidnost a „jakousi venkovanskou nepohnutelnost, až zarytost, která ho činila věrohodným.“ Tuto v dobrém slova smyslu nepohnutelnost a věrohodnost nacházíme jak v jeho životních postojích, tak i jeho literární tvorbě, ať už se jedná o poezii, povídky nebo tvorbu pro děti. (…)

Dva příběhy, které spojuje síla mateřství. V prvním se matka snaží ochránit své dosud nenarozené dítě před potratem, ve druhém vytrvale čeká na lavičce u nádraží, až se jí syn vrátí z války. Povídka Křik racků vyšla poprvé v autorově druhé knize próz Nelidský kůň (1966). Vlak, který nikdy neodjel vyšel v červenci 1964 v časopisu Tvář. (…)

Povídky