Nahýbalovo jarní tažení (2006)

Přidal: Přemek |

Květen 3, 2006

Jiří Kovtun. Povídka českého spisovatele. Připravil Petr Turek. Režie Vlado Rusko.

Účinkuje Petr Pelzer.

Natočeno 2006. Premiéra 8. 5. 2006 (ČRo 3 Vltava, 22:05 h.; 53 min.). Repríza 8. 5. 2016 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Schůzky s literaturou; 8. 5. 2024 (ČRo 3 Vltava, 8:05 h.).

Lit.: anonym: Jiří Kovtun: Nahýbalovo jarní tažení. In web ČRo, květen 2006 (článek). – Cit.: Básník, prozaik, historik a překladatel Jiří Kovtun je znám především svými historiografickými díly na téma osobnosti T. G. Masaryka – jeho nejnovější práce na toto téma, rozsáhlá kniha Republika v nebezpečném světě – Éra prezidenta Masaryka 1918-1935 vyšla v roce 2005 a vzbudila velký ohlas. Kovtunova povídka Nahýbalovo jarní tažení, uveřejněná roku 1971 v pařížském časopise Svědectví, vypráví o pokusu několika českých ozbrojených civilistů proniknout z pražské periferie do středu města. Jejich cestu provázejí střídavé nezdary a úspěchy, přičemž nezdarů je podstatně víc. Kovtunovo antiiluzivní vyprávění je protipólem Drdovy naivně hrdinské Němé barikády: na konci příběhu umírají krutou smrtí i dvě nevinné dívky, Nahýbalova povstalecká skupina je zdecimována střelbou zkušených německých vojáků.

Básník, prozaik, historik a překladatel Jiří Kovtun je znám především svými historiografickými díly na téma osobnosti T. G. Masaryka – jeho nejnovější práce na toto téma, rozsáhlá kniha Republika v nebezpečném světě – Éra prezidenta Masaryka 1918-1935 vyšla v roce 2005 a vzbudila velký ohlas.

Jiří Kovtun se narodil 23. 4. 1927 v Horinčevu (Podkarpatská Rus, dnes Ukrajina). Po maturitě (1946) na gymnáziu v Praze studoval v letech 1946-1948 práva na Univerzitě Karlově, zároveň byl redaktorem časopisu Vývoj. Po únoru 1948 emigroval, v letech 1951-1973 byl redaktorem Svobodné Evropy v Mnichově. V letech 1974-1975 studoval v New Yorku a získal vysokoškolské vzdělání v oboru knihovnictví. Od r. 1977 působil jako knihovník-specialista na českou a slovenskou problematiku v Knihovně Kongresu USA ve Washingtonu. Z ruštiny překládal básníky jako J. Brodskij, O. Mandelštam, B. Pasternak. Přispíval do časopisů Vývoj, Obzor, Svědectví (Paříž), Proměny (New York) atd.

Literárně debutoval r. 1953 sbírkou spirituálně laděných veršů Blahoslavení (Mnichov), o rok později vydal sbírku Tu-Fuův žal (Stockholm). Je autorem dvou próz: Pražská ekloga (Mnichov 1973, Praha 1992) a Zpráva z Lisabonu (Curych 1979), složitě stavěných textů nezaměnitelného rukopisu. V historicích pracích se Kovtun zabýval především osobností T. G. Masaryka (Masarykův triumf, Toronto 1987; Tajuplná vražda. Případ Leopolda Hilsnera, 1994, Republika v nebezpečném světě – Éra prezidenta Masaryka 1918-1935, 2005).

Kovtunova první knižně vydaná próza Pražská ekloga nese podtitul Román o čtrnácti obrazech a vznikala v letech 1970-1973. Román líčí průběh Pražského povstání v květnu 1945 na břevnovské periferii. Kovtun z tohoto románu uveřejnil časopisecky dvě ukázky – obě v pařížském Svědectví – Obléhání (1970, uvedené jako součást větší práce) – a Nahýbalovo jarní tažení (1971, prezentované jako samostatná povídka).

Nahýbalovo jarní tažení vypráví o pokusu několika českých ozbrojených civilistů proniknout z pražské periferie do středu města. Jejich cestu provázejí střídavé nezdary (těch je víc a znamenají vždy smrt několika bojovníků) a úspěchy (ten je de facto jen jeden a znamená zabití skupiny německých vojáků na smíchovské barikádě). Kovtunovo antiiluzivní vyprávění je protipólem Drdovy naivně hrdinské Němé barikády: na konci příběhu umírají krutou smrtí i dvě nevinné dívky, Nahýbalova povstalecká skupina je zdecimována střelbou zkušených německých vojáků. Nahýbal jakožto samozvaný vojevůdce rozpoutal absurdní a zbytečnou polovojenskou akci.

Jiří Kovtun v rozhovoru pro brněnský časopis Host (leden 2006) odmítl přímé spojování morálního poselství a beletrie: „Nedovedu říci, jestli se v mé beletrii ozývá nějaké silné morální poselství (…). Kdo píše básně nebo prózu, nemůže začínat u morálního hlediska. Krásná literatura je všelicos, ale není to kázání.“

Povídky